Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1076/2016-202 ze dne 31. srpna 2016, č. j. 30 Cdo 1078/2016-204 ze dne 31. srpna 2016, č. j. 30 Cdo 1079/2016-206 ze dne 31. srpna 2016 a č. j. 21 Cdo 4330, 4331/2016-610 ze dne 4. října 2016, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: Stěžovatel ústavní stížností ze dne 10. 10. 2016 brojil proti v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu. S ústavní stížností spojil akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad, protože stěžovatel si musí být vědom zákonem stanovených náležitostí, neboť o nich byl v minulosti opakovaně Ústavním soudem poučen, včetně požadavku na povinné zastoupení advokátem a skutečnosti, že Ústavní soud advokáta neustanovuje. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1717/16 ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 2617/16 ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2931/16 ze dne 10. 10. 2016 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz), přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost i s ní spojený návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2016 Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj