Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele GAME TEAM PLUS spol. s r. o., se sídlem náměstí Přátelství 1518/4, Praha 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 Afs 37/2015-59, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 7. 1. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tuto ústavní stížnost nicméně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpěla řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména nebyla odůvodněna, když pouze odkázala na obsah kasační stížnosti, a nebylo tak patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, k ústavní stížnosti nebylo přiloženo napadené rozhodnutí a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 23. 1. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byl stěžovatel informován o tom, že jako odůvodnění ústavní stížnosti nepostačuje pouhý odkaz na obsah kasační stížnosti, že je povinen doplnit kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a že musí být právně zastoupen. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, a na zaslanou výzvu ani nijak nezareagoval, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 12. 2. 2016. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena jeho základní lidská práva a svobody. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele tak ani nemůže posoudit ve věci samé. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2016 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj