Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Jaroslava Fenyka (jako soudce zpravodaje) z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Davida Ratha, zastoupeného JUDr. Adamem Černým, advokátem, se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, takto: Soudce Jaroslav Fenyk je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 784/17. Odůvodnění: 1. Soudce Jaroslav Fenyk jako člen I. senátu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 784/17 přípisem ze dne 22. 3. 2017 oznámil předsedovi II. senátu, že se cítí být podjatým, jelikož poskytoval ještě před příchodem na Ústavní soud právní rozbor advokátní kanceláři, která zastupovala jednoho z obviněných v původním trestním řízení. Z tohoto důvodu rozhodl senát Ústavního soudu o jeho podjatosti již v dřívějších řízeních o ústavních stížnostech téhož stěžovatele, v nichž byl určen soudcem zpravodajem, a to svými usneseními ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 1895/13. Ústavní stížnosti v těchto věcech i ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 784/17 se přitom materiálně týkají stejného trestního řízení. 2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. 3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. 4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. 5. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. 6. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami působícími v právnických profesích, na akademické půdě, při publikační činnosti či při činnostech a příležitostech jiných. Samotná existence profesního vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. 7. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení § 10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2017 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě existuje důvod podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 784/17 pro jeho činnost při výkonu jiného povolání než je funkce soudce Ústavního soudu podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. března 2017 Jiří Zemánek předseda senátu