Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele Stanislava Mojžíška, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2018 domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018 č. j. 27 Cdo 3169/2018-148. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených ve věci navrhovatele pod sp. zn. I. ÚS 4224/16, IV. ÚS 738/17, I. ÚS 3549/17, I. ÚS 3515/17, II. ÚS 37/18, I. ÚS 1047/18, I. ÚS 1748/18 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2018 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj