Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Marcela Fabiana, zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Spojenců 689/3, proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 29 C 42/2015-345 ze dne 30. 10. 2017 a návrhu na úhradu nákladů právního zastoupení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění Stěžovatel se, se s odvoláním na porušení vlastnického práva a práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu, kterým v části II. nebyla připuštěna změna žaloby navržená podáním stěžovatele ze dne 11. 9. 2017. Stěžovatel nesouhlasí s postupem soudu, který návrh stěžovatele nepřipustil s tím, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v tomto směru posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Napadené usnesení představuje typické rozhodnutí, jímž soud upravuje vedení řízení. Proti takovým usnesením občanský soudní řád nepřipouští odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a)]. Pokud by Ústavní soud akceptoval přípustnost ústavních stížností proti takovým rozhodnutím, mohlo by docházet k zablokování řízení před ostatními soudy možností neustálého přezkoumávání typicky "jen" procesních soudních rozhodnutí Ústavním soudem. Uvedenou problematikou ve vztahu k rozhodnutím o nepřipuštění změny žaloby se zabývalo plénum Ústavního soudu, které dne 15. listopadu 2016 přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st.43/16, ve kterém dospělo k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř., je nepřípustná ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti tomuto usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci systému obecného soudnictví." Účastník řízení se totiž může proti nepřipuštění změny návrhu podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. podle okolností konkrétního případu bránit jednak tím, že podá návrh nový, dále může napadnout nepřipuštění návrhu v odvolání podaném ve věci samé a konečně není vyloučeno ani podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu. V projednávané věci právě o takové rozhodnutí jde. Skutečnost, že řízení před civilními soudy neskončilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, v daném případě zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti. Ústavní soud rovněž zdůrazňuje, že na řízení před obecnými soudy zásadně nahlíží jako na celek; a zásadně nemůže ingerovat do probíhajícího řízení před civilními soudy, a tak ovlivňovat jeho výsledek (srov. obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 4237/16, I. ÚS 1190/17). Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta. S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení podle § 83 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2018 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj