Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy, a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. I., zastoupené Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem sídlem Jungmannova 351/2, Liberec, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v nenařízení hlavního líčení po stěžovatelčině podání odporu proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5 T 128/2017, za účasti Okresního soudu v Liberci jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Liberci jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje. II. Plénu Ústavního soudu se předkládá otázka odchylného právního názoru od právního názoru vysloveného v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2822/13 ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 200/2000 ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1320/07 ze dne 5. 11. 2007 a sp. zn. I. ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se svou z hlediska zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zákazu pokračování zásahu Okresního soudu v Liberci spočívajícího v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 128/2017, neboť jím jsou porušována její ústavně zaručená základní práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je, že jako cizince jí nebylo poskytnuto dostatečné poučení předtím, než se vzdala práva podat odpor proti trestnímu příkazu ukládajícímu trest vyhoštění a že obsah tohoto trestního příkazu a poučení jí nebyl dostatečně přetlumočen. Vzdání se práva odporu tak dle jejího názoru nevyvolalo žádné účinky, a tak byl trestní příkaz zrušen odporem, který proti němu následně podala. Soud tak měl nařídit hlavní líčení, ten však považoval trestní příkaz za pravomocný a vykonatelný, neboť stěžovatelka se výslovně práva odporu vzdala. 3. Třetí senát dospěl při posuzování této ústavní stížnosti k závěru, že předchozí judikatura Ústavního soudu obsahuje vzájemně rozporné právní názory ohledně toho, zda případné porušení ústavně zaručených základních lidských práv a svobod je v takových případech spojeno ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu s pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci [nálezy sp. zn. I. ÚS 2822/13 ze dne 12. 11. 2014 (N 208/75 SbNU 333) a sp. zn. III. ÚS 200/2000 ze dne 12. 10. 2000 (N 151/20 SbNU 71)], anebo s jiným zásahem orgánu veřejné moci [nálezy sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015 (N 59/76 SbNU 795), sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014 (N 157/74 SbNU 349), sp. zn. IV. ÚS 1320/07 ze dne 5. 11. 2007 (N 183/47 SbNU 411) a sp. zn. I. ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997 (N 105/9 SbNU 15)]. 4. Třetí senát tak dospěl k závěru, že ať zvolí kteroukoliv alternativu, bude tato v rozporu se závazným právním názorem vysloveným nálezem Ústavního soudu náležejícího k opačné alternativě. Proto dle § 23 zákona o Ústavním soudu předložil otázku k posouzení plénu. 5. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky bude pokračováno poté, co o návrhu na zaujetí stanoviska rozhodne plénum Ústavního soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2018 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu