Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. září 2017 č. j. 69 Co 294/2017-273 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. března 2017 č. j. 18 C 134/2015-224, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a Kláry Klaudie Bezděkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Dne 20. 12. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017 č. j. 69 Co 294/2017-273 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 3. 2017 č. j. 18 C 134/2015-224. 2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány, takže nelze přistoupit k posouzení vlastního obsahu ústavní stížnosti. 3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1379/16, II. ÚS 1618/16, II. ÚS 1701/16, IV. ÚS 4026/16, IV. ÚS 3848/17 a další - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal. 4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1379/16, II. ÚS 1618/16, II. ÚS 1701/16, IV. ÚS 4026/16, IV. ÚS 3848/17, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. 6. Ústavní soud závěrem konstatuje, že se ústavní stížností stěžovatele směřující proti stejným rozhodnutím s obdobnou argumentací jako v nyní posuzované ústavní stížnosti již zabýval (srov. odmítavé usnesení ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3848/17). Vzhledem k tomu, že tato ústavní stížnost stěžovatele nebyla odmítnuta jako nepřípustná z důvodu překážky věci zahájené (litispendence) podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jakož i s ohledem na to, že překážku věci rozhodnuté (res iudicata) tvoří pouze nálezy Ústavního soudu, nikoli usnesení (srov. § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neodmítl nyní Ústavní soud stížnost stěžovatele jako nepřípustnou z důvodu rei iudicatae, ale z důvodu uvedených výše. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2018 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj