Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Farida Belattara, zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D. advokátem se sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008 č.j. 7 C 200/2008-55, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009 č.j. 23 Nc 351/2009-7 a usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera, ze dne 17. 4. 2019 č.j. 002 EX 3116/09-48, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 6. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatel se z usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019 č.j. 002 EX 3116/09-48, jež bylo doručeno jeho zaměstnavateli, dověděl o tom, že byla vůči němu usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7, nařízena exekuce podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a to co do částky 40.653,10 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel je toho názoru, že exekuce je proti němu vedena neoprávněně, čímž je zasahováno do jeho základních práv a svobod. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7, bylo sice v minulosti přípustné odvolání, které však stěžovatel nepodal, neboť se o existenci těchto rozhodnutí dozvěděl až v návaznosti na doručení usnesení soudního exekutora jeho zaměstnavateli. V souvislosti s využitím opravných prostředků stěžovatel konstatoval, že poté, co se dověděl o doručení usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019, č. j. 002 EX 3116/09-48, podal návrh na odložení exekuce spojený s návrhem na její zastavení. Současně se stěžovatel domáhal vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2008, č. j. 7 C 200/2008-55, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, č. j. 23 Nc 351/2009-7. O návrzích stěžovatele nebylo v době podání ústavní stížnosti rozhodnuto. III. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 72/14 ze dne 24. 3. 2014, bod 4, či nález sp. zn. I. ÚS 3161/13 ze dne 2. 12. 2013, bod 6). V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutím prvoinstančního soudu, která mohla být napadena odvoláním. Stěžovatel však namítá, že napadená rozhodnutí obecných soudů mu nebyla nikdy řádně doručena a napadený rozsudek nemůže být tedy platným exekučním titulem. Podle § 50d občanského soudního řádu na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Pokud by takovému stěžovatelovu návrhu bylo vyhověno, otvíralo by mu to možnost podat proti napadeným rozhodnutím odvolání. Podání návrhu podle § 50d občanského soudního řádu s následnou možností podat odvolání Ústavní soud již v několika usneseních považoval za prostředek nápravy, který stěžovatelé musí vyčerpat před podáním ústavní stížnosti (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1206/12 ze dne 4. 9. 2012, či usnesení sp. zn. II. ÚS 171/10 ze dne 19. 8. 2011). Pokud si stěžovatel podal, jak plyne z ústavní stížnosti, návrh na vyslovení neúčinnosti doručení, o němž nebylo doposud rozhodnuto, bylo by předčasné, aby se Ústavní soud k této skutečnosti jakkoli vyjadřoval. Pokud stěžovatel brojí proti usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera ze dne 17. 4. 2019, č. j. 002 EX 3116/09-48, z ústavní stížnosti je zřejmé, že si podal návrh na odložení exekuce spojený s návrhem na její zastavení. Stěžovatel se tak snaží využít dalších procesních prostředků, jež by mohly vyústit v zastavení exekuce. Za stavu, kdy nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, jež by mohly vést ke změně v právním postavení stěžovatele, je předčasné, aby se ústavní stížností napadená rozhodnutí stala předmětem ústavněprávního přezkumu ze strany Ústavního soudu. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. září 2019 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj