Ústavní soud rozhodl o návrhu Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění Ústavnímu soudu bylo dne 26. 8. 2019 doručeno podání navrhovatelů, označené jako žaloba proti České republice - Ministerstvu financí, Odvolacímu finančnímu ředitelství a Finančnímu úřadu pro Prahu 6. Přestože navrhovatelé byli v minulosti v souvislosti s jejích předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanoveními § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1303/15, II. ÚS 3664/17, III. ÚS 1556/17, II. ÚS 1120/19, II. ÚS 1219/19 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2019 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj