Ústavní soud rozhodl o návrhu M. V. a K. V., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2019 navrhovatelé uvádějí, že podávají ústavní stížnost proti odepření ústavou zaručeného práva na základě trestného činu křivého obvinění a nezákonnému postupu ve věci rozhodujících soudů. Přestože navrhovatelé byli v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, IV. ÚS 2484/16, II. ÚS 3671/16, IV. ÚS 3080/18, I. ÚS 3081/18 a dalších), setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2019 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj