Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. arch. Ludmily Kohutové, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, o vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování, takto: Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2522/19. Odůvodnění: I. Vymezení věci a námitka podjatosti předsedy senátu 1. Soudce II. senátu Ústavního soudu Jaroslav Fenyk, určený dle rozvrhu práce jako soudce zpravodaj a předseda senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 2522/19, přípisem ze dne 10. 9. 2019 uvedl, že se cítí být podjatým a navrhl, aby bylo rozhodnuto, že je vyloučen z projednávání a rozhodování dotčené ústavní stížnosti. 2. Důvod pro podání tohoto návrhu shledal ve skutečnosti, že je s právním zástupcem Ředitelství silnic a dálnic České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti, dlouhodobě v kolegiálních a přátelských vztazích. II. Právní posouzení námitky 3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. 4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dále i čl. 36 odst. 1 Listiny). Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných § 36 zákona o Ústavním soudu nejen připouští, ale přímo vyžaduje. 5. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)]. 6. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)]. 7. V projednávané věci dospěl posuzující senát Ústavního soudu k závěru, že posuzování možné pochybnosti o nepodjatosti soudce Jaroslava Fenyka v dané věci je prozatím předčasné. 8. Podle § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou vedlejšími účastníky řízení ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. V řízení přitom mají stejná práva a povinnosti jako účastníci. Podle § 30 téhož zákona musí být vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. 9. Ve věci, která má být na návrh stěžovatele přezkoumána Ústavním soudem, byl právním zástupcem vedlejšího účastníka v řízení před obecnými soudy advokát JUDr. Ladislav Smejkal, s nímž je soudce dle svého tvrzení v kolegiálním až přátelském vztahu. 10. Pro posouzení přípustnosti rozhodování o námitce podjatosti je však podstatné následující. V obecné rovině platí, že soudce zpravodaj neprodleně po zahájení řízení a eventuálním odstranění vad návrhu zajistí, aby byla ústavní stížnost doručena ostatním účastníkům, jakož vedlejšímu účastníkovi řízení spolu s výzvou k zaslání vyjádření ve stanovené lhůtě v souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Není přitom pochyb, že tento postup má své opodstatnění teprve ve chvíli, kdy soudce zpravodaj, resp. senát [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], neshledal důvody pro procesní odmítnutí návrhu. Bylo by zjevně bezúčelné a rovněž proti procesní ekonomii řízení vyzývat ostatní účastníky (včetně vedlejšího účastníka řízení) k vyjádření se k návrhu, pokud by byl návrh opožděný, nepřípustný nebo by Ústavní soud nebyl k jeho projednání příslušný. 11. Stejný procesní postup je Ústavním soudem běžně uplatňován rovněž v případě kvazimeritorního přezkumu, tj. za situace, kdy je návrh shledán zjevně neopodstatněným. V těchto situacích Ústavní soud zpravidla rozhoduje, aniž by byl vedlejší účastník k vyjádření vyzván, a tedy aniž by s ním jakkoliv jednal. 12. Ze spisu vedeného pod sp. zn. II. ÚS 2522/19 přitom posuzující senát zjistil, že soudce zpravodaj vyjádření vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti dosud nevyžádal. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že vedlejší účastník ke dni rozhodnutí posuzujícího senátu nevyužil svého práva se k návrhu vyjádřit i bez toho, aby k tomu byl soudcem zpravodajem vyzván. Za současné procesní situace totiž nelze vyloučit, že vedlejší účastník o probíhajícím řízení dosud neví. 13. I pokud by byl vedlejší účastník soudcem zpravodajem v budoucnu vyzván k vyjádření se k návrhu, nelze nyní jakkoliv předjímat, zda by se vedlejší účastník rozhodl být v řízení před Ústavním soudem zastupován právě advokátem JUDr. Ladislavem Smejkalem, který jej zastupoval v řízení před obecnými soudy, a s nímž se soudce Jaroslav Fenyk zná. 14. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že pokud by posuzující senát rozhodl o podjatosti Jaroslava Fenyka v současném procesním stádiu řízení před Ústavním soudem, přičemž následně by byla stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost bez procesní aktivity vedlejšího účastníka, došlo by tím k odnětí věci zákonnému soudci v rozporu s čl. 36 Listiny. Jinými slovy, věc by mohla být zákonnému soudci odňata z důvodu, které závisely na procesních okolnostech, k nimž v řízení nakonec nedošlo. 15. Z těchto důvodů rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, že v současném procesním stadiu nejsou naplněny důvody pro vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování ve věci, resp. nejsou ani naplněny předpoklady pro rozhodování o námitce podjatosti. Tato námitka je v současném procesním stádiu předčasná, a tudíž nedůvodná. Nejsou tak naplněny předpoklady stanovené § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ani podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu