Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu navrhovatele P. N., t. č. ve Věznici Karviná, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018 č. j. 5 To 22/2018-3295, případně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2016 č. j. 0 Nt 7003//2016-4, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní soud obdržel dne 11. 3. 2019 podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost proti domovní prohlídce nařízené místně nepříslušným soudem a ignoranci tohoto postupu, v němž navrhovatel brojil proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Současně navrhovatel požádal o stanovení lhůty k odstranění vad podání s tím, že se obrátí na Českou advokátní komoru s žádostí o ustanovení právního zástupce pro podání ústavní stížnosti, neboť jeho advokát "se soustředí na dovolání". 2. Ústavní soud navrhovatele vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem ve lhůtě 40 dnů a současně jej upozornil, že při nevyhovění této výzvě bude jeho podání odmítnuto. Výzva byla navrhovateli doručena dne 15. 3. 2019. V reakci na žádost navrhovatele byla stanovená lhůta následně prodloužena do dne 31. 5. 2019. 3. Vzhledem k tomu, že v uvedené lhůtě ani později navrhovatel vytknuté nedostatky neodstranil, Ústavní soud podstupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání podaný návrh odmítl. 4. Mimoto je zřejmé, že návrh směřující proti v záhlaví označenému rozhodnutí vrchního soudu je rovněž nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak z prvního podání navrhovatele, tak z veřejně dostupné internetové aplikace infoSoud (http://infosoud.justice.cz) vyplývá, že proti uvedenému rozhodnutí navrhovatel brojil rovněž dovoláním k Nejvyššímu soudu (vedeno pod sp. zn. 7 Tdo 395/2019). Podaný návrh k Ústavnímu soudu je proto třeba odmítnout rovněž jako nepřípustný (fakticky předčasný) podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 5. Závěrem Ústavní soud doplňuje, že jak plyne z § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, navrhovateli nelze přiznat náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem ze strany státu, byl-li návrh odmítnut, jak se stalo i v nynějším případě. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2019 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka