Ústavní soud rozhodl o návrhu Jana Houžvičky, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2020 se navrhovatel mj. domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2020 č. j. 7 Afs 103/2020-27. Přestože byl navrhovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. sp. zn. I. ÚS 2440/18, II. ÚS 2668/18, IV. ÚS 3541/18, III. ÚS 3788/18, I. ÚS 1/19, IV. ÚS 255/19, IV. ÚS 1316/20 řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. září 2020 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj