Ústavní soud rozhodl o návrhu L. V., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění Ústavní soud obdržel dne 14. 2. 2020 podání navrhovatelky, označené jako "Prostředek ochrany ústavnosti proti jinému zásahu". Přestože již byla navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již vyjádřil např. v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 3592/18) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2020 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj