Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele Milana Chovance, označenému jako "ústavní stížnost", takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 1. 10. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", kterým stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 20 Cdo1667/2020-709, "z důvodu teroristických útoků, podvodů, krádeží, křivých obvinění a dalších incidentů úmyslně spáchaných a páchaných proti osobě a majetku Milana Chovance.". Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, jakou ústavněprávní argumentaci uplatňuje a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je nicméně přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V případě stěžovatele Ústavní soud z lustra jeho předchozích návrhů zjistil, že se mu podrobného poučení o tom, co vše musí obsahovat návrh podávaný k Ústavnímu soudu, že každý stěžovatel musí být zastoupen advokátem a na koho se má obrátit, aby mu bylo právní zastoupení poskytnuto, dostalo před několika měsíci v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 2049/19 a II. ÚS 2078/19, přičemž však v obou těchto případech na zaslané výzvy nijak nezareagoval a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty. Za této situace, kdy stěžovatel byl v minulosti opakovaně a marně poučen o všech zákonných podmínkách řízení a navzdory tomu nyní předkládá podání, nezpůsobilé jeho věcného posouzení, nevidí Ústavní soud rozumný důvod, pro který by měl stěžovatele obdobným způsobem poučovat potřetí v řadě. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2020 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj