Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Česká republika - Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, Praha 1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 č. j. 20 Cdo 2871/2020-518; za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a AKRO investiční společnost, a.s., sídlem Slunná 547/25, Praha 6, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Řízení se přerušuje. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla (mimo dalších výroků) změněna dvě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (obě potvrzená rozhodnutími Městského soudu v Praze). Faktickým dopadem usnesení Nejvyššího soudu bylo zastavení exekuce stěžovatelky proti vedlejší účastnici v rozsahu převyšujícím 700 milionů Kč. Stěžovatelka je přesvědčena, že Nejvyšší soud svým postupem porušil její právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vlastnické právo zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. V průběhu řízení stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělila, že dne 6. 8. 2021 podala proti uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze u Obvodního soudu pro Prahu 6 též žalobu pro zmatečnost. 3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Přezkum a případný zásah Ústavního soudu je tak zásadně namístě až tehdy, pokud stěžovatelčino základní právo nebylo ochráněno jinými procesními prostředky, které jí zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen jako "zákon o Ústavním soudu"). Mezi takovéto procesní prostředky se řadí i žaloba pro zmatečnost coby mimořádný opravný prostředek podaný z důvodu toho, že výrok exekučního titulu neobsahuje povinné náležitosti a nelze jej proto vykonat [srov. § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Za této situace - i s ohledem na princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci - zatím Ústavní soud není oprávněn podanou ústavní stížnost věcně projednat. Naopak je třeba dát přednost probíhajícímu řízení o stěžovatelčině žalobě pro zmatečnost, v němž stěžovatelka případně může dosáhnout ochrany svých základních práv. 4. Ústavní soud dotazem u stěžovatelky zjistil, že v řízení o žalobě pro zmatečnost nebyly ještě provedeny žádné úkony. 5. Z uvedených důvodů tedy Ústavní soud podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř řízení o ústavní stížnosti přerušil, a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě pro zmatečnost, projednávané nyní u Obvodního soudu pro Prahu 6. O tom bude Ústavní soud zpraven stěžovatelkou. 7. Ústavní soud podotýká, že v daném případě nepřistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, a to s ohledem na závažnost stěžovatelkou namítaného zásahu a zejména celkovou dobu, po kterou již řízení probíhá. Podle názoru Ústavního soudu je záhodno celou věc dále co nejméně prodlužovat. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2022 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu