Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, sídlem Na Maninách 1424/25, Praha 7, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021 č. j. 7 As 420/2019-31 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 10. 2019 č. j. 59 A 15/2019-24, za vedlejšího účastenství Krajského úřadu Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 11. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 29. 11. 2018 č. j. KULK 94929/2018 bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (dále též jen "stavební úřad") ze dne 20. 8. 2018 č. j. 71944/2018. Tímto rozhodnutím stavební úřad zamítl žádost stěžovatelky o povolení změny užívání stavby z krmelce na seník. Vedlejší účastník poukázal na to, že stavební úřad nařídil odstranění předmětné stavby poté, co zamítl žádost o její dodatečné povolení. Stavba tedy nebyla nikdy povolena, a tudíž nebyl stanoven účel jejího užívání. Za situace, kdy nebylo nikdy řádně povoleno užívání stavby, nelze povolit změnu v jejím užívání. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala stěžovatelka žalobu, která byla ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu zamítnuta. Ten přitom zdůraznil, že přezkoumával výhradně rozhodnutí, které se týkalo zamítnutí žádosti stěžovatelky o povolení změny v užívání stavby. Nikoliv tedy rozhodnutí vydaná v pravomocně skončených řízeních o dodatečném povolení stavby a o odstranění stavby. Dle krajského soudu vycházely správní orgány správně z toho, že řešená stavba nebyla ani dodatečně povolena a stěžovatelce bylo naopak nařízeno její odstranění. O následně podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozvedla průběh celého správního řízení, během něhož se snažila legalizovat stavbu krmelce/seníku, který postavila na pozemku, jehož je spoluvlastnicí. V souvislosti s provedenou stavbou je stěžovatelka toho názoru, že se jedná o stavbu, která úřední souhlas nevyžaduje. Stěžovatelka se cítí být výkladem právních předpisů ze strany správních orgánů omezena na svém vlastnickém právu. Výklad Nejvyššího správního soudu, podle něhož by v situaci, kdy již má všechna potřebná souhlasná stanoviska dotčených orgánů, měla krmelec nejprve odstranit, poté podat žádost o umístění stejné stavby a na základě souhlasu totožný seník, jen s jiným užitím, znovu postavit, považuje stěžovatelka za absurdní. Zůstává jí zastřeno, jaký zájem fakticky chrání rigidní výklad její žádosti ze dne 29. 6. 2018 o změnu užívání krmelce na seník pro své ovce. Stěžovatelka je toho názoru, že užívání stavby v jejím stávajícím stavu nezasahuje závažným způsobem do žádného veřejného práva. III. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Ústřední námitkou stěžovatelky je její nesouhlas s tím, že jí správní orgány neumožnily provedení změny užívání stavby, a to z krmelce na seník. V souvislosti s uvedeným považuje Ústavní soud za logickou argumentaci Nejvyššího správního soudu, který poukázal na skutečnost, že má-li být stavba dle pravomocného rozhodnutí odstraněna, nelze z povahy věci rozhodovat o změně jejího účelu. Je tomu tak proto, že i v případě, kdy by správní orgán vyhověl žádosti o změnu užívání, na povinnosti odstranit stavbu by to nic nezměnilo. Rozhodovat o změně užívání u staveb, jenž mají být odstraněny je z hlediska náplně činnosti správního orgánu nehospodárné a neefektivní. V podrobnostech lze zcela odkázat na ústavní stížností napadená rozhodnutí. Ústavní soud je toho názoru, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů rozvedenou v napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou a jejich úvahy se nejeví být nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny a jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Z výše vyložených důvodů byla předmětná ústavní stížnost stěžovatelky Ústavním soudem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. ledna 2022 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu