Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky T. Z., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 129/2022-195 ze dne 2. 6. 2022 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 0 Nc 29028/2020-166 ze dne 25. 11. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a dále a) M. B. a b) nezletilé A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, vydaných v řízení o péči o nezletilou vedlejší účastnici b) [dále jen "nezletilá"], společnou dceru stěžovatelky a vedlejšího účastníka a) [dále jen "otec"], pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož se měly obecné soudy dopustit tím, že při svěření nezletilé do střídavé péče rodičům neurčily otci (stejně jako stěžovatelce) výživné. II. Řízení před obecnými soudy 2. U Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") je od ledna 2020 vedeno řízení o úpravu poměrů nezletilé. Nadepsaným rozsudkem svěřil nalézací soud nezletilou do rovnoměrné střídavé péče obou rodičů (výrok I) a výroky II a III rozhodl, že matce ani otci se výživné neurčuje. Ohledně otázky určení výživného dospěl po provedeném dokazování k závěru, že "rodiny obou rodičů jsou obdobně finančně zajištěné, oba jsou vysokoškolsky vzdělaní, pracují ve svém oboru, oba rodiče kromě nezletilé ... ještě další vyživovací povinnost. V řízení bylo prokázáno a bylo nesporným, že otec dosud hradil veškeré výdaje spojené se školní, mimoškolní činností, včetně zajištění táborů o prázdninách, školy v přírodě apod. Soud proto z tohoto důvodu rozhodl tak, že se matce ani otci výživné neurčuje." 3. K odvolání stěžovatelky proti výroku III rozsudku nalézacího soudu jej Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") po doplnění dokazování jako věcně správný potvrdil. Zjistil, že výdaje otce za nezletilou přesahují částku, která by mu při střídavé péči byla obvykle vyměřena. I při rovnoměrné péči hradí na základě původní dohody se stěžovatelkou většinu výdajů nezletilé a deklaroval svou ochotu činit tak i nadále, plnění jeho vyživovací povinnosti odvolací soud shledal dostatečným s tím, že kdyby to tak v budoucnu být nemělo, bylo by namístě pro nastalou změnu poměrů rozhodnout o výživném nově. Odvolací soud tak učinil při vědomí, že část rozhodovací praxe se kloní k závěru, že i při střídavé péči je třeba rodičům vyživovací povinnost stanovit, s odkazem na (blíže nespecifikovaný) postoj Ústavního soudu se však k takovému názoru nepřiklonil, neboť pro stanovení výživného otci za daných skutkových okolností neshledal důvod (nikoli pro jeho nepříznivou majetkovou situaci, nýbrž proto, že svou vyživovací povinnost plní v odpovídající výši). III. Argumentace stěžovatelky 4. Ústavněprávní pochybení na straně obecných soudů spatřuje stěžovatelka v tom, že se podle ní nevypořádaly s otázkou práva dítěte podílet se na životní úrovni obou rodičů; má pochybnosti o jejich souladu s ústavními principy a nepovažuje je za spravedlivá. Ústavnímu soudu nastiňuje výklad pojmů "životní úroveň" a "kvalita života". V řízení bylo podle stěžovatelky prokázáno, že životní úroveň rodičů je rozdílná (otcova má být významně vyšší), což při neurčení vyživovací povinnosti vytváří v životní úrovni nezletilé disproporci. K podpoře své argumentace stěžovatelka odkazuje na vybranou judikaturu Ústavního soudu [srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 61/40 SbNU 593), nález sp. zn. IV. ÚS 650/15 ze dne 16. 12. 2015 (N 217/79 SbNU 489) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 489/16 ze dne 16. 6. 2016; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. V. Vyjádření k ústavní stížnosti 6. V souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval soudce zpravodaj účastníky řízení, vedlejšího účastníka řízení a opatrovníka nezletilé v řízení před obecnými soudy, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Z účastníků řízení se vyjádřil pouze odvolací soud, který zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Opatrovník nezletilé sdělil, že se s napadenými rozhodnutími i jejich odůvodněním ztotožňuje. Vedlejší účastník uvedl, že s ohledem na obsah ústavní stížnosti (stěžovatelka podle něj opakuje své stanovisko, které bylo dva roky předmětem řízení) před obecnými soudy nebude v řízení před Ústavním soudem uplatňovat svá práva. 7. Vzhledem k tomu, že zmíněná vyjádření neobsahují jiné než v napadených rozhodnutích uvedené skutečnosti, nepovažoval Ústavní soud za potřebné zasílat je stěžovatelce k replice. VI. Posouzení Ústavního soudu 8. Ústavní soud se seznámil se zaslanými podáními a připojeným spisem nalézacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle jeho představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti; může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatelky, posoudily rozhodné otázky odlišně od jejího přesvědčení a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná. 10. Stěžovatelka vychází z jiného skutkového stavu, než který byl obecnými soudy zjištěn. Podle přesvědčivě odůvodněných závěrů napadených rozhodnutí (viz výše), které mají oporu ve spise a které ve své zprávě potvrzuje i opatrovník nezletilé, není životní úroveň rodičů rozdílná. Nelze tedy přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že nezletilá současným uspořádáním nastaveným (lépe řečeno nenastaveným) rozhodnutími obecných soudů trpí. Odvolací soud přiléhavě upozornil, že v případě změny poměrů není vyloučeno přijetí úpravy jiné; za stávající situace k tomu však obecné soudy ve vzájemné shodě neshledaly důvod a Ústavní soud v takových rozhodnutích nespatřuje nic neústavního ani nespravedlivého - právě naopak. VII. Závěr 11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu