Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. W., zastoupeného Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem v Opavě, Olomoucká 153/25, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Ostravě č. j. 4 KZN 3024/2023-29 ze dne 9. června 2023, usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově č. j. 11 ZN 4961/2020-56 ze dne 7. března 2023 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Karviná, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPT-192365-99/TČ-2020-070372 ze dne 31. ledna 2023, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Karviná, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), odložila trestní věc, podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, neboť ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Okresní státní zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově (dále jen "státní zastupitelství") stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítlo. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "vyšší státní zastupitelství") stěžovateli sdělila, že jeho podnět jako nedůvodný odložila. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení svých základních práv. Úkolem orgánů činných v trestním řízení má být kompetentní a efektivní postup k řádnému prošetření věci, což se podle stěžovatele v jeho věci nestalo a neproběhlo účinné vyšetřování, při kterém mají příslušné orgány identifikovat příčiny tvrzeného porušení práva, a je-li to nutné, přivést viníky k odpovědnosti za jejich činy. 3. Stěžovatel se podrobil lékařskému zákroku (operaci kolene), po kterém se objevila v místě operace infekce. Lékař, na kterého bylo podáno trestní oznámení, však infekci léčil konzervativně, přestože stěžovateli různí odborníci naznačovali nebezpečí amputace, nebude-li infekce podchycena a vyléčena. Stěžovatel na lékaře naléhal, "neléčení" dokumentoval, a svou dokumentaci poskytl orgánům činným v trestním řízení, avšak jeho participace nebyla akceptována. Ve věci byl vypracován znalecký posudek, podle kterého sice zvolená léčba nevedla k odstranění infekce, avšak zvolený léčebný postup byl lege artis, neboť forma léčby není přesně stanovena (předepsána). Podle stěžovatele si stěžejní důkaz (znalecký posudek) protiřečí, uvádí-li, že byla nutná radikální léčba (provedená nakonec jinde a jiným lékařem) a současně připouští jako postačující předchozí konzervativní postup. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a napadená rozhodnutí zrušil. 4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu. Jeho zásah přichází v úvahu jen tehdy, zjistí-li pochybení porušující ústavně zaručená práva, jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li o projev libovůle. 5. Stěžovatel projevuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení a je přesvědčen, že nesprávnou aplikací trestních předpisů porušily jeho právo na život [čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdraví (čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech), právo nebýt mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")] a právo na ochranu před zasahováním do soukromého života (čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny). 6. Z napadených rozhodnutí je patrné, že policejní orgán vyhodnotil provedené důkazy tak, že lékař zvolil jeden z možných postupů - nešlo o jeho o nedbalost či odborné pochybení. Státní zastupitelství i vyšší státní zastupitelství se seznámily s kompletní spisovou dokumentací a vyhodnotily stížnost i podnět k dohledu jako nedůvodné; ačkoliv mohl prověřovaný lékař zvolit i jiný harmonogram léčení stěžovatele, nebyl jím zvolený postup non lege artis. 7. Stěžovatel brojí proti nezahájení trestního stíhání třetí osoby. Posouzení, je-li konkrétní jednání trestné, vychází ze zákonné definice toho kterého trestného činu a posouzení věci příslušným orgánem veřejné moci, neodvíjí se od očekávání účastníka řízení (stěžovatele). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" [viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Účinné vyšetřování (povinnost tzv. náležité péče) se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci, nikoliv k výsledku [viz též nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily svým postupem zaručená práva účastníků řízení. Je-li o nesprávnosti závěrů orgánů veřejné moci subjektivně přesvědčen stěžovatel pouze proto, že očekával jiné rozhodnutí, neznamená to, že vyšetřování nebylo účinné. 8. Podle Ústavního soudu vyšetřování věci stanoveným standardům dostálo a nebylo zjištěno, že by orgány činné v trestním řízení porušily svá zákonné povinnosti; jejich postup i způsob, jak řízení uzavřely, byl v rámci jim zákonem svěřených kompetencí a byl dostatečně a srozumitelně odůvodněn. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem. Právo na přístup k orgánu veřejné moci (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nezaručují účastníku řízení jím očekávaný výsledek, ale to, že řízení bude probíhat podle předem zákonem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. 9. Stěžovatel nepochybně a objektivně strádá v důsledku neúspěšného léčení, je však v kompetenci orgánů činných v trestním řízení posoudit, zda intenzita a okolnosti konkrétního jednání prověřované osoby dosáhly trestně-právní roviny, anebo je namístě věc odložit. Ne každé jednání, které má negativní dopad na zdraví a život jiné osoby, je trestným činem. 10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023 Pavel Šámal v. r. předseda senátu