Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele T. S., zastoupeného Mgr. et. Mgr. Lucií Zrnovskou, advokátkou se sídlem v Liberci, nám. Dr. Edvarda Beneše 4/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 321/2021-493 ze dne 19. 10. 2022, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a dále a) nezletilé V. S., b) N. J., jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Opatrovníkem nezletilé V. S., se pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3522/22 jmenuje statutární město Liberec. II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 321/2021-493 ze dne 19. 10. 2022 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3522/22. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to zvláště právo zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 2. Předmětem řízení u obecných soudů je předně úprava poměrů nezletilé vedlejší účastnice a) - dcery stěžovatele a vedlejší účastnice b). Okresní soud v Liberci (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. 30 Nc 50079/2020-266 ze dne 20. 8. 2021 svěřil nezletilou vedlejší účastnici do péče otce a matce uložil platit měsíčně výživné ve výši 2 000 Kč; dále zamítl návrhy matky na změnu bydliště nezletilé a na nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky k zápisu do základní školy v Š. 3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že nezletilou svěřil do péče matky a otci uložil povinnost platit měsíčně výživné 5 500 Kč; zároveň rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý týden v roce od čtvrtku do neděle. Odvolací soud dále určil místo bydliště nezletilé na adrese v Š. a určil místo plnění její školní docházky v Základní škole Š. 4. Stěžovatel ve zkratce v ústavní stížnosti namítá, že jej odvolací soud prakticky vyloučil z péče o jeho dceru, ačkoliv k tomu nebyl dán důvod. Nezletilá se v L. narodila, vyrostla, započala zde povinnou školní docházku a vybudovala si pevnou síť přátel. Změna trvalého bydliště a školy v průběhu školního roku je podle stěžovatele v přímém rozporu s jejím nejlepším zájmem. 5. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. 6. Protože rodiče nezletilé vedlejší účastnice jsou také účastníky řízení o ústavní stížnosti a nenacházejí shodu o nejlepším zájmu nezletilé, může dojít ke střetu jejich zájmů. Ústavní soud proto jmenoval opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilé v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na povahu věci se jeví jako nejvhodnější opatrovník příslušný orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí (v tomto případě statutární město L.), který je se situací rodiny dobře obeznámen. Ústavní soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. 7. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 8. Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že jsou v projednávané věci splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Výkonem napadeného rozhodnutí bezprostředně hrozí závažná újma, a to zejména v důsledku nerespektování nejlepšího zájmu nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Výkon napadeného rozhodnutí nutně znamená přesun nezletilé z jejího dosavadního místa pobytu v L. do Š., a to včetně změny školy v průběhu školního roku. Takový postup by přitom mohl vést k náhlému vytržení dítěte ze současného sociálního a výchovného prostředí. Riziko nepřiměřené zátěže takového přesunu se přitom jeví jako závažnější v porovnání s újmou, která odložením vykonatelnosti vznikne matce nezletilé, která bude muset delší dobu strpět současnou úpravu poměrů, a to zejména s ohledem na délku dosavadního průběhu řízení u obecných soudů (odvolací soud ve věci rozhodl až téměř čtrnáct měsíců po vydání prvostupňového rozhodnutí). Ústavní soud zároveň neshledal rozpor odkladu vykonatelnosti s důležitým veřejným zájmem. Z těchto důvodů rozhodl podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. 8. Ústavní soud si již dne 3. 1. 2023 vyžádal od soudu prvního stupně soudní spis a bude i nadále postupovat ve věci s největším možným urychlením. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2023 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu