Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele T. S., zastoupeného Mgr. et. Mgr. Lucií Zrnovskou, advokátkou se sídlem v Liberci, nám. Dr. Edvarda Beneše 4/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 321/2021-493 ze dne 19. 10. 2022, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a a) nezletilé V. S., zastoupené statutárním městem L., opatrovníkem, a b) N. J., zastoupené Mgr. Evou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Návrh vedlejší účastnice b) na zrušení výroku II. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 3. 1. 2023 se zamítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to zvláště právo zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 2. Předmětem řízení u obecných soudů je předně úprava poměrů nezletilé vedlejší účastnice a) - dcery stěžovatele a vedlejší účastnice b) [dále také "matka"]. Okresní soud v Liberci (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. 30 Nc 50079/2020-266 ze dne 20. 8. 2021 svěřil nezletilou do péče otce a matce uložil platit měsíčně výživné ve výši 2 000 Kč; dále zamítl návrhy matky na změnu bydliště nezletilé a na nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky k zápisu do základní školy v Š. 3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "odvolací soud") prvostupňový rozsudek změnil tak, že nezletilou svěřil do péče matky a otci uložil povinnost platit pro ni měsíčně výživné 5 500 Kč; zároveň rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s dcerou každý lichý týden v roce od čtvrtku do neděle. Odvolací soud dále určil místo bydliště nezletilé na adrese v Š. a místo plnění její školní docházky v Základní škole Š. 4. Výrokem II. usnesení sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 3. 1. 2023 Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí; dospěl totiž k závěru, že jeho výkonem bezprostředně hrozí závažná újma, a to zejména v důsledku nerespektování nejlepšího zájmu nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Výkon napadeného rozhodnutí by nutně znamenal přesun nezletilé z jejího dosavadního místa pobytu v L. do Š., a to včetně změny školy v průběhu školního roku. Takový postup by přitom mohl vést k náhlému vytržení dítěte ze současného sociálního a výchovného prostředí; riziko nepřiměřené zátěže takového přesunu se jeví jako závažnější v porovnání s újmou, která odložením vykonatelnosti může vzniknout matce. 5. Ústavní soud matku původně nevyzval k vyjádření k ústavní stížnosti ještě před rozhodnutím o návrhu otce na odklad vykonatelnosti, protože bylo nutné ve věci nezletilé rozhodnout bezodkladně. Jelikož Ústavní soud doručil usnesení ze dne 3. 1. 2023 advokátce matky rovněž bezodkladně (dne 4. 1. 2023), měla možnost proti odkladu vykonatelnosti brojit, což také učinila. 6. Dne 5. 1. 2023 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání matky, ve kterém navrhuje, aby Ústavní soud odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku zrušil, neboť je podle ní v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé, protože jí vnáší nejistotu do života. S poukazem na znalecký posudek matka namítá, že byť nezletilá snáší změnu přiměřeně situaci, je pro ni zásadní konečné rozhodnutí ve věci. Dále uvádí nové skutečnosti ohledně existujících poměrů nezletilé, která se podle ní v souladu s napadeným rozsudkem dne 21. 11. 2022 přemístila do Š., zde byla přijata do základní školy, ve které již plní školní docházku, a adaptuje se v novém prostředí (navazuje vazby s přáteli, vybírá si kroužky, je registrována u místní pediatričky a čeká ji ošetření u zubní lékařky). 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na podnět matky je nutné posoudit, zda není namístě usnesení o přiznání odkladného účinku zrušit z důvodu, že vyšly najevo skutečnosti, které mu dříve nebyly známy, neboť nevyplývaly ani z ústavní stížnosti stěžovatele, ani mu nebyly sděleny opatrovníkem nezletilé. 8. Opatrovník nezletilé ve svém vyjádření k návrhu na zrušení odkladu vykonatelnosti uvedl, že je málo pravděpodobné, aby nezletilá dosud navázala takové nové sociální kontakty, které by bránily vrátit ji zpět do místa původního bydliště, kde od narození žila a do listopadu 2022 navštěvovala základní školu více jak 13 měsíců, přestože byla již dne 22. 11. 2022 předána matce žijící v Š. 9. Stěžovatel se vyjádřil, že vedlejší účastnici b) žádal, aby umožnila případnou změnu bydliště nezletilé z L. do Š. v pozdějším období (např. po skončení školního pololetí, případně po skončení školního roku), aby přechod mezi dvěma místy bydliště pro ni nebyl příliš náhlý, což se ovšem nestalo. Odklad vykonatelnosti je podle stěžovatele i nadále v nejlepším zájmu nezletilé, neboť ta v L. dosud žila a přesunem do péče matky by došlo k nevratnému zničení dlouhodobých sociálních vztahů. 10. Ústavní soud nové skutečnosti pečlivě zvážil a dospěl k závěru, že důvody odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu trvají. Byť již nezletilá strávila u matky v Š. necelé dva měsíce a začala se zde přirozeně socializovat, hrozba nerespektování jejího nejlepšího zájmu podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte v případě pokračujícího výkonu rozhodnutí i nadále trvá. Čím delší dobu totiž nezletilá stráví v nové škole v Š. ještě před tím, než bude najisto rozhodnuto o její péči, tím obtížnější by pro ni byl opakovaný návrat do L., který by byl možný v případě, že bude ústavní stížnosti vyhověno, ačkoliv Ústavní soud nepředjímá, jak bude o ústavní stížnosti konečným způsobem rozhodnuto. Zájem na prozatímním zachování již vytvořených dlouhodobých vazeb nezletilé v její škole i v širším okolí v L. (původního statu quo) převažuje nad zájmem na budování nových dlouhodobých vztahů na základě rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu je sice pravomocný, ale byl vydán až po 14 (!) měsících od rozhodnutí nalézacího soudu, upravuje poměry nezletilé diametrálně odlišně a je napaden včasnou a řádnou ústavní stížností. Uvedený závěr Ústavního soudu platí, dokud nebude o ústavní stížnosti rozhodnuto a nepomine "nejistota" o úpravě poměrů nezletilé řízením o ústavní stížnosti vyvolaná. 11. Ústavní soud závěrem důrazně apeluje na rodiče, aby se snažili přizpůsobit své poměry a chování nejlepšímu zájmu nezletilé, která je hlavním (a slabším) účastníkem všech dotčených řízení (nikoliv její rodiče), a snažili se o urovnání jejich vztahů do konečného rozhodnutí o péči o jejich dceru. Přesun nezletilé do nové školy "na druhý konec republiky" krátce před ukončením pololetí tomu zatím neodpovídá. 12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh vedlejší účastnice b) zamítl podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2023 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu