Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Mgr. Bc. Tomáše Nekováře, advokáta, se sídlem Kubešova 2627/10, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2023, č. j. 49 Co 6/2023-263, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatel byl jako advokát ustanoven procesním opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti. Předmětem soudního řízení bylo schválení právního jednání - konkrétně vypovězení smlouvy o stavebním spoření uzavřené na jméno opatrované. Soud toto právní jednání schválil. Stěžovatel nesouhlasí s vyčíslením své odměny. 2. Stěžovatel žádal okresní soud o odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 50 000 Kč. Tarifní hodnotou je podle jeho názoru výše peněžitého plnění nebo ceny věci či práva, kterých se právní služba týkala (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen "advokátní tarif"). Při výpočtu odměny stěžovatel vycházel z výše zůstatku na stavebním spoření, který k 31. 12. 2021 činil 349 752,65 Kč. Okresní soud ale jeho výklad nesdílel a přiznal mu pouze částku ve výši 6 500 Kč. Rozhodl přitom s odkazem na § 9 odst. 2 advokátního tarifu, podle kterého se v opatrovnických a dalších vyjmenovaných věcech považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč. 3. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Okresní soud měl podle něj při výpočtu odměny vycházet z výše zůstatku smlouvy o stavebním spoření. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, avšak z jiných důvodů, než namítá stěžovatel. Podle krajského soudu měl okresní soud postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který se použije ve věcech, v nichž nelze hodnotu věci či práva vyjádřit penězi. Tarifní hodnota tak má činit 10 000 Kč. Krajský soud zároveň neshledal důvod pro přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za nahlížení do spisu. Napadené rozhodnutí proto změnil tak, že stěžovateli přiznal částku 7 200 Kč. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu za protiústavní. V ústavní stížnosti namítá porušení práv a svobod zakotvených v Ústavě České republiky (čl. 2 a 3), Listině základních práv a svobod (čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1) a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6). 5. Krajský soud aplikoval podústavní právo v rozporu s ústavním pořádkem. Předmětem řízení bylo penězi ocenitelné plnění, konkrétně schválení právního jednání spočívajícího ve vypovězení smlouvy o stavebním spoření. Krajský soud proto neměl při výpočtu odměny použít tarifní hodnotu podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ale podle § 8 odst. 1 stejného předpisu, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje "výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká". 6. Krajský soud nepřiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu, přestože bylo nezbytným a účelným úkonem. Stěžovatel se jako zástupce musel seznámit se spisy z předchozích řízení, aby si mohl učinit závěr o poměrech opatrované, její rodiny a vhodnosti vypovězení smlouvy. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavnímu soudu nepřísluší všeobecný dozor nad rozhodováním obecných soudů. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu stejně jako výklad podústavního práva je v zásadě věcí obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti má Ústavní soud pravomoc zasáhnout jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí porušuje stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. K tomu však v daném případě nedošlo. 8. Stěžovatel se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného výpočtu jeho odměny a náhrady hotových výdajů. K této otázce přitom Ústavní soud přistupuje nanejvýš zdrženlivě. Ačkoli i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, samo o sobě zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody. Ke zrušení výroku o nákladech řízení proto Ústavní soud přistupuje jen v krajních případech - například při svévolném výkladu a aplikaci práva či při extrémním rozporu rozhodnutí s principy spravedlnosti (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22, bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23). 9. Stěžovateli byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 7 200 Kč namísto jím požadovaných 50 000 Kč. Částka 42 800 Kč, která je rozdílem uvedených částek, jistě není zanedbatelná. Z pohledu judikatury Ústavního soudu je však tzv. bagatelní (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 847/23, bod 24; souhrnně viz Kmec, J. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 1261-1262). Nárok na bagatelní částku vzhledem k výši zásadně není schopen ovlivnit základní práva a svobody. Opodstatněnost ústavní stížnosti v těchto případech tak přichází v úvahu jen ve výjimečných případech (viz nález sp. zn. III. ÚS 3725/13, bod 32-33). Tím však stěžovatelův případ není. 10. První důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud při výpočtu odměny nevycházel ze zůstatku smlouvy o stavebním spoření (tedy z § 8 odst. 1 advokátního tarifu), ale z pevné částky stanovené advokátním tarifem (tedy z § 9 odst. 1). 11. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že pokud je předmětem řízení penězi ocenitelná věc, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu (viz nález sp. zn. I. ÚS 3281/22, bod 22, a tam citovaná rozhodnutí). Krajský soud však dostatečně zdůvodnil, proč podle tohoto ustanovení nepostupoval. Jak v napadeném rozhodnutí popsal, předmětem daného řízení nebyla výše naspořeného zůstatku smlouvy. Předmětem řízení bylo schválení právního jednání v podobě vypovězení smlouvy o stavebním spoření, což podle krajského soudu vyjádřit v penězích nelze. Proto při výpočtu odměny nevycházel ze zůstatku smlouvy o stavebním spoření, ale z fixní částky stanovené advokátním tarifem. 12. Ústavní soud považuje tento závěr za udržitelný a nenašel důvod ho zpochybnit. V projednávané věci byla těžištěm rozhodování soudu otázka schválení či neschválení právního jednání v podobě vypovězení smlouvy, bez ohledu na výši jejího zůstatku. Závěr krajského soudu o použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu tedy není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nepůsobí svévolně ani není zatížen jinými vadami, kvůli kterým Ústavní soud podobná rozhodnutí dříve zrušil. 13. Druhý důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatel v tom, že mu krajský soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu. Ani tím však krajský soud stěžovatelova základní práva či svobody neporušil. 14. Krajský soud v napadeném rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, proč stěžovateli tento úkon nepřiznal. Uvedl, že úkon spočívající v nahlížení do spisu "je standardně činěn a účtován v rámci převzetí a přípravy zastoupení, přičemž se v dané věci nejedná o věc složitou právně či skutkově, v níž by bylo možno předpokládat nutnost zvláštního a časově náročného studia spisu". Ačkoli je toto odůvodnění stručné, nelze ho označit za protiústavní z následujících důvodů. 15. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který Ústavní soud už v minulosti neshledal protiústavním. Nahlížení do spisu v civilním řízení má totiž povahu samostatného úkonu, za který advokátovi náleží odměna, jen pokud by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 4012/18, bod 18, a tam uvedená rozhodnutí). Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí navíc plyne, že k převzetí a přípravě zastoupení a nahlížení do spisu došlo v krátkém časovém sledu (stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem dne 1. 9. 2022 a do spisu nahlížel dne 9. 9. 2022). Ústavní soud přitom už několikrát uvedl, že pokud se nahlížení odehrává v přiměřené časové souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, nelze nepřiznání tohoto úkonu obecně považovat za protiústavní (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2415/22, II. ÚS 2121/22 nebo IV. ÚS 663/22). 16. Ústavní soud považuje dále za relevantní, že výše nárokované odměny a náhrady hotových výdajů za nahlížení do spisu je bagatelní. Podle výpočtu krajského soudu by činila 1 800 Kč. V podobných věcech je na stěžovateli, aby vysvětlil a případně doložil, proč věc navzdory své bagatelnosti vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25). Tvrzení tohoto obsahu stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí a nevyplývá ani z napadeného rozhodnutí. 17. Na základě judikatury Ústavního soudu lze proto konstatovat, že krajský soud nejednal protiústavně, pokud stěžovateli nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu. Na tomto závěru nic nemění ani nálezy, na které odkazuje stěžovatel, neboť se týkají odlišných situací. V nálezu sp. zn. I. ÚS 4012/18 se Ústavní soud zabýval situací, kdy obecný soud přehlédl úkon spočívající v poradách s klientem, nevěnoval dostatečnou péči posouzení účelnosti nahlížení do spisu, a navíc své rozhodnutí náležitě neodůvodnil. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17 Ústavní soud rozhodoval ve věci, kdy stěžovatel (který nebyl advokátem) žádal o náhradu škody za nezákonné trestní stíhání, v rámci kterého mu nebyla přiznána část nákladů na zastoupení obhájcem, přičemž soudy dostatečně nezkoumaly účelnost nahlédnutí do spisu ve vazbě ke zvláštnostem daného řízení. Posledním ze stěžovatelem zmíněných nálezů (sp. zn. III. ÚS 3000/11) bylo zrušeno napadené rozhodnutí, neboť neobsahovalo dostatečné vysvětlení, proč byla stěžovatelce uložena povinnost hradit náklady řízení a zda jejich výpočet odpovídá realitě. Žádnou z takto závažných vad však nyní napadené rozhodnutí netrpí. IV. Závěr 18. Krajský soud neporušil stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu