Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. F. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022 č. j. 126 Co 14/2022-797, rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 9. 2021 č. j. 12 Nc 2658/2020-612 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 12. 2021 č. j. 12 Nc 2658/2020-637, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a K. H., nezletilého A. H. a nezletilé L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Nezletilým vedlejším účastníkům řízení A. H. a L. H. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 1786/22 jmenuje město Říčany. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl dne 7. 7. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva"), právo na ochranu soukromého života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy a právo na péči o děti zaručené čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Stěžovatel dále namítá porušení čl. 4 Ústavy České republiky, čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, připojených soudních rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 12 Nc 2658/2020 Ústavní soud zjistil především následující skutečnosti. 3. Stěžovatel je otcem nezletilého A. a nezletilé L. Stěžovatel a matka nezletilých ukončili svůj vztah v červnu roku 2020 poté, co matka nezletilých odmítla stěžovatelův návrh na změnu způsobu partnerského soužití nově zahrnujícího i stěžovatelovu novou partnerku R. B. Styk stěžovatele s nezletilými zpočátku probíhal tak, že v péči o nezletilé se s matkou střídali, a to tak, že stěžovatel měl nezletilé ve své péči od pátku lichého týdne od 15 hod do následujícího úterý a v každém sudém týdnu od pondělí do úterý s tím, že předávání probíhalo ve školce. Dne 31. 7. 2020 podala matka k soudu návrh na svěření nezletilých pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů do své péče; styk stěžovatele s nezletilými navrhla od pátku do pondělí lichého týdne a v sudém týdnu od středy do čtvrtka s místem předání ve školním zařízení. Stěžovatel s návrhem matky nesouhlasil a žádal, aby byli nezletilí svěřeni do střídavé péče obou rodičů. Na počátku řízení před obecnými soudy byla rodičům nařízená mediace, v jejímž důsledku byla uzavřena mediační dohoda, dle které měla péče o nezletilé probíhat výše popsaným dosavadním způsobem. 4. Okresní soud Praha-východ v záhlaví uvedeným rozsudkem č. j. 12 Nc 2658/2020-612 svěřil nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství do péče matky (výrok I.); stanovil stěžovateli povinnost pro dobu před rozvodem manželství přispívat na výživu nezletilého A. částkou 9 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé L. částkou 7 000 Kč měsíčně (výrok II.); a styk stěžovatele s nezletilými upravil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými v každém lichém týdnu od pondělí 16 hod do úterý 8 hod a od pátku 16 hodin do úterý následujícího sudého týdne do 8 hod [výrok III. odstavec a)]. Dále nalézací soud upravil rozsah styku v době školních prázdnin [výrok III. odstavec b) až e)] a rozhodl o místě předávání nezletilých (výrok III. poslední odstavec). V doplňujícím rozsudku č. j. 12 Nc 2658/2020-637 nalézací soud rozšířil vyživovací povinnost stěžovatele i na dobu po rozvodu manželství. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že stěžovatel je povinen platit stanovené výživné k rukám matky a je povinen zaplatit dluh na výživném za období od 1. 8. 2020 do 31. 3. 2022 pro nezletilého A. ve výši 59 230 Kč a pro nezletilou L. ve výši 51 695 Kč v pravidelných měsíčních splátkách [výrok II. odstavec a)]. Dále odvolací soud změnil rozsah styku stěžovatele tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými od čtvrtka lichého týdne od 16 hod do úterý následujícího sudého týdne do 8 hod [výrok II. odstavec a)]. Ve zbytku rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. 5. Jádrem ústavní stížnosti stěžovatele je nedostatek odůvodnění nesvěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů ze strany obecných soudů. Stěžovatel má za to, že ani věk nezletilých, ani způsob dosavadní péče o nezletilé, ani ukončení partnerského soužití v raném věku nezletilých nemohou být důvodem pro vyloučení střídavé péče. Rozporuje rovněž argument odvolacího soudu o předčasnosti střídavé péče. Stěžovatel poukazuje na aktuální judikaturu Ústavního soudu týkající se přednosti střídavé péče před jinými formami úpravy výchovných poměrů, nebrání-li tomu zásadní důvody, a upozorňuje, že podle aktuální judikatury zhoršená komunikace rodičů není překážkou střídavé péči, je však nutné zkoumat, který z rodičů špatnou komunikaci způsobuje. Stěžovatel namítá, že symetrická střídavá péče ve formě jednoho týdne u matky a jednoho týdne u stěžovatele je nejlepším řešením rodinné situace a to zejména s ohledem na nejlepší zájem dětí; jejich přání a lásku k oběma rodičům; neexistenci zásadních překážek střídavé péči; pravidelnost v životě dětí; stěžovatelův upřímný zájem o děti pečovat; existenci silného pouta mezi dětmi a stěžovatelem; absenci respektu k roli otce v životě nezletilých ze strany matky a její neschopnost odhlédnout od předchozího manželského konfliktu mezi rodiči; zachování identity dětí a jejich širších rodinných vazeb; schopnost stěžovatele zajistit vývoj nezletilých a jejich potřeby; rovnost v právech a povinnostech rodičů; zachování mužského i ženského vzorce chování v životě dětí; a dlouhodobý partnerský vztah stěžovatele a pozitivní vztah nezletilých k přítelkyni otce a jejím dětem. Stěžovatel dále uvádí, že je schopen zajistit veškeré potřeby nezletilých a rozporuje matčina tvrzení o nedostatečnosti své péče, přiznává však, že s matkou mají v něčem odlišný pohled na způsob výchovy nezletilých. Ve vztahu k zajištění potřeb nezletilých stěžovatel upozorňuje na matčin nástup do zaměstnání a skutečnost, že z daného důvodu jsou nezletilí celý den ve školce. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále napadá způsob dokazování v řízení před obecnými soudy a odůvodnění napadených rozhodnutí. Stěžovatel namítá, že obecné soudy v řízení neprovedly některé zásadní důkazy, které stěžovatel považuje za důležité k prokázání problematické komunikace ze strany matky. Stěžovatel dále brojí proti výkladu stanoviska nezletilého A. ze strany nalézacího soudu a považuje za problematické, že nebyl vypracován znalecký posudek. Rozhodnutí odvolacího osudu dále vytýká nevypořádání se se zjištěnými skutečnostmi a námitkami stěžovatele. Má za to, že takový postup obecného soudu nelze akceptovat, neboť by mohl vést k libovůli v rozhodování soudů. 7. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálněprávní ochrany dětí. 8. V řízení o ústavní stížnosti mají nezletilí postavení vedlejších účastníků. Jejich zákonným zástupcem je otec, který je rovněž účastníkem řízení (stěžovatelem), a druhým zákonným zástupcem je matka, která je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilým vedlejším účastníkům kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno. Kolizního opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem Ústavní soud vybral s ohledem na jeho obeznámenost s napadenými rozhodnutími a průběhem řízení před obecnými soud a znalost rodinné situace, a to navzdory změně trvalého bydliště nezletilých po vydání napadených rozhodnutí. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023 Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu