Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jana Filipa ve věcech ústavních stížností stěžovatelů Ing. Pavla Matyse, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022 č. j. 14 Co 112/2022-113, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1909/22; Ivany Žákové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022 č. j. 58 Co 116/2022-99, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1922/22; Jana Rady proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022 č. j. 36 Co 119/2022-104, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2142/22; Miloše Vojtka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022 č. j. 28 Co 119/2022-94, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2154/22; Radima Hajtla proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 190/2022-111, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2276/22; Jana Vavřičky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022 č. j. 15 Co 110/2022-87, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2289/22; Angely Morávkové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022 č. j. 58 Co 187/2022-108, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2301/22; Miroslava Čepčáře proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022 č. j. 30 Co 176/2022-102, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2387/22; Daniely Skotnicové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2022 č. j. 15 Co 132/2022-132, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2408/22; Jany Semerádové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022 č. j. 15 Co 146/2022-155, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2699/22; Marie Barotové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022 č. j. 62 Co 182/2022-104, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2747/22; Tomáše Dubského proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022 č. j. 29 Co 129/2022-95, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2930/22; Silvie Pospíšilové proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022 č. j. 29 Co 55/2022-166, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2943/22; a Petra Pospíchala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2022 č. j. 30 Cdo 1004/2022-163, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2951/22, všech právně zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem Národní 973/41, Praha 1, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1909/22, III. ÚS 1922/22, III. ÚS 2142/22, III. ÚS 2154/22, III. ÚS 2276/22, III. ÚS 2289/22, III. ÚS 2301/22, III. ÚS 2387/22, III. ÚS 2408/22, III. ÚS 2699/22, III. ÚS 2747/22, III. ÚS 2930/22 a III. ÚS 2943/22, III. ÚS 2951/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1909/22. II. Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. 1. Nadepsaní stěžovatelé (a řada dalších) se na Ústavní soud obracejí v souvislosti s tvrzeným nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené postupem vedlejší účastnice podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, novelizovaného zákony č. 14/2017 Sb. a č. 112/2018 Sb. do znění účinného od 30. 6. 2018 (dále jen "zákon o střetu zájmů"), jehož část byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) uplynutím dne 31. 12. 2020 (tj. s odkladným účinkem) zrušena. Na základě zrušené právní úpravy byly v mezidobí neomezeně a plošně zveřejňovány osobní údaje stěžovatelů jako veřejných funkcionářů [představitelů obcí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů], čímž měla být porušena jejich ústavně zaručená práva. 2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř., může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí, nebo se týkají týchž účastníků. V záhlaví uvedené ústavní stížnosti uvedené požadavky splňují; argumentace stěžovatelů je ve všech ústavních stížnostech vzhledem k obdobným předmětům řízení a skutkovému stavu stejná. 3. Řízení o uvedených ústavních stížnostech se v zájmu procesní ekonomie a v souladu s ustálenou praxí Ústavního soudu tedy spojuje k řízení vedenému pod v pořadí první spisovou značkou, což je v tomto případě řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 1909/22. Vzhledem k množství nevyřízených věcí týkajících se stejné problematiky, které Ústavní soud eviduje (v době vydání tohoto rozhodnutí jde o několik desítek věcí), a nově přicházejících, není vhodné spojovat do jednoho řízení všechny stížnosti. Nynější spojení se proto týká pouze ústavních stížností přidělených soudci zpravodaji Ludvíku Davidovi (a v době přijetí tohoto rozhodnutí projednatelných). Pro spojené řízení nadále zůstává soudcem zpravodajem Ludvík David, a to dle rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2023 (č. Org. 1/23). 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ve všech spojených věcech byl rozhodnutím IV. senátu Ústavního soudu vyloučen z jejich projednání a rozhodnutí člen III. senátu Vojtěch Šimíček, jako třetí člen senátu bude v souladu s rozvrhem práce č. Org. 1/23 ve věci rozhodovat zastupující člen, kterým je Jan Filip. II. 5. Nyní projednávané věci se skutkově a právně shodují s desítkami případů jiných stěžovatelů a stěžovatelek (nadto zastoupených stejnou právní zástupkyní), které byly zdejšímu soudu předloženy k přezkumu. Ústavní soud nejprve jednu z prvních takových ústavních stížností meritorně řešil v nálezu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22, v něm vyjádřený právní názor nicméně (s konečnou platností) zvrátilo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. PL. ÚS-st. 57/22 (dále jen "stanovisko pléna"). 6. V posuzované věci jde o účinky nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů. Rozhodnutí o ústavní stížnosti závisí na řešení otázky, zda má nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 za následek nesprávnost postupu Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení, který podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu umožnil každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti; jinými slovy, zda šlo o nesprávný úřední postup tohoto ministerstva ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). 7. Jak již bylo shora uvedeno, totožnou problematikou se zabývá stanovisko pléna, kterým byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 579/22 a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé citovaného zákona, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) tohoto zákona, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 8. Za dané situace Ústavní soud považuje za dostačující odkázat na odůvodnění citovaného stanoviska (které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatelé v nynějších věcech) a konstatovat, že s ohledem na jeho závěry lze spojené ústavní stížnosti odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023 Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu