Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele: D. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7, proti větě druhé výroku usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 To 75/2023 ze dne 8. září 2023 a bodům VII až X výroku usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, ze dne 2. srpna 2023 č. j. NCOZ-4475-242/TČ-2023-411400-H, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 To 76/2023 ze dne 8. září 2023 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, č. j. NCOZ-4475-243/TČ-2023-411400-H ze dne 2. srpna 2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur ("policejní orgán"), usnesením č. j. NCOZ-4475-242/TČ-2023-411400-H zajistila jako náhradní hodnotu (I - VI) peněžní prostředky, (VII) podílové listy, (VIII) cenné papíry, (IX) peněžní prostředky a (X) akcie, vše ve vlastnictví stěžovatele. Ke stížnosti stěžovatele Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") v neveřejném zasedání usnesením sp. zn. 15 To 75/2023 zrušil zajištění ve výrocích I. - VI., jinak zůstalo napadené usnesení nedotčeno. Usnesením č. j. NCOZ-4475-243/TČ-2023-411400-H policejní orgán zajistil nemovitost stěžovatele. Vrchní soud v neveřejném zasedání usnesením sp. zn. 15 To 76/2023 stížnost stěžovatele proti zajištění nemovitosti zamítl. 2. Řádně zastoupený stěžovatel podal dvě téměř identické ústavní stížnosti směřující proti souvisejícím usnesením policejního orgánu a vrchního soudu, které byly pro shodu spojeny do jednoho řízení. Stěžovatel ve včas učiněném podání, splňujícím požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 7 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě. 3. Stěžovatel poté, co zjistil, že policejní orgán vede úkony trestního řízení vztahující se proti němu, sám již v roce 2022 nabídl Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze součinnost. Dne 3. srpna 2023 mu policejní orgán doručil usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. července 2023 a vydal napadená usnesení, jimiž mu zajistil majetek. Obě usnesení policejního orgánu stěžovatel napadl stížnostmi, v nichž namítal nedůvodnost zajištění, absenci pravomoci českých orgánů činných v trestním řízení, excesivní a účelový postup, neproporcionalitu, zmatečnost a neurčitost usnesení a nekonzistentnost zjištění, na jejichž základě bylo rozhodnuto. 4. Policejní orgán zajistil i nemovitosti, přestože mu muselo být z odposlechů známo, že na nich vázne právo třetích osob (stěžovatel měl nemovitost prodat několik týdnů před vydáním napadených rozhodnutí). Podle stěžovatele jde o projev libovůle [viz usnesení sp. zn. II. ÚS 533/23 ze dne 15. srpna 2023 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)], neboť pro zajištění majetku neexistuje žádný důvod. Stěžovatel má za to, že vady v postupu policejního orgánu dosahují intenzity hrubého zásahu (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 186/23 ze dne 7. února 2023); dále odkazuje na judikaturu týkající se zajištění majetku (nikoli náhradní hodnoty), které však lze na projednávanou věc aplikovat [nálezy sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291), sp. zn. II. ÚS 2713/18 ze dne 9. listopadu 2020 (N 206/103 SbNU 68) a sp. zn. II. ÚS 1367/17 ze dne 13. března 2018 (N 46/88 SbNU 623)]. 5. Stěžovatel je přesvědčen, že policejní orgán jednal excesívně, mimo zákonný smysl - zamezit v páchání další trestné činnosti či sankcionovat škody vzniklé České republice, zejména uvedl-li sám, že jde o majetek "čistý" (získaný legálně). Vrchnímu soudu stěžovatel vytýká, že věc projednal pouze formálně a neveřejně, aniž by se blíže zabýval jeho argumentací, umožnil mu uplatnit výhrady a sdělit důležité skutečnosti osobně. Zajištění majetku považuje stěžovatel za skrytý trest - bez ohledu na to, po jakou dobu bude zajištění trvat, a proto navrhuje napadená usnesení zrušit. 6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze tím, zda napadená usnesení porušují stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody - jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo jde-li o projev libovůle; nic takového nezjistil. 7. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel je stíhán pro zločin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku. V usneseních policejního orgánu je popsán způsob, jakým stěžovatel umožňoval bankovní převody prostředků osoby uvedené na sankčním seznamu (pod č. 92 v příloze rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP; v příloze I nařízení Rady č. 269/2014). Popsaným postupem, zjištěným i na základě mezistátní spolupráce s orgány v Lotyšku, Lucembursku a v USA, měl stěžovatel získat prostředky v celkové hodnotě 96 217 434,09 Kč; vzhledem k tomu, že se policejnímu orgánu nepodařilo nalézt výnos z trestné činnosti, zajistil náhradní hodnoty (§ 79g odst. 1 trestního řádu). Vrchní soud částečně zrušil jedno z usnesení policejního orgánu na základě dodatečné (aktualizované) informace, že hodnota zajištěného majetku přesáhla zjištěný výnos z trestné činnosti o 3 405 166,10 Kč. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti předestírá svoji argumentaci uplatněnou již ve stížnosti proti usnesením policejního orgánu, které vrchní soud nepřisvědčil s tím, že námitky zčásti směřují proti důvodům zahájení trestního stíhání, což není předmětem napadených usnesení; v ostatním se ztotožnil s postupem policejního orgánu, zabýval se důvodností jeho postupu, příslušností i proporcionalitou opatření. 9. Předmětné opatření musí být přiměřené ke sledovanému cíli (zjištění trestné činnosti, spravedlivé potrestání pachatelů a eliminaci vzniklé škody) - lze je provést, existuje-li vyšší stupeň pravděpodobnosti vztahu k trestné činnosti (viz nález sp. zn. II. ÚS 642/07). Ústavní soud považuje napadená usnesení za důvodná a správná. Nesdílí-li stěžovatel závěr o správnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, neznamená to bez dalšího, že napadenými usneseními byl zkrácen ve svých základních právech. Právo na ochranu majetku (čl. 11 Listiny) stížnostní soud neporušil jen proto, že považoval zásah na základě konkrétních zjištění za přiměřený [viz též nález sp. zn. III. ÚS 24/17 ze dne 14. listopadu 2017 (/N 210/87 SbNU 429)]. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny) ani právo na opravné prostředky (čl. 13 Úmluvy) nezaručují, že rozhodnutí bude splňovat očekávání účastníka řízení, ale stanoví pravidla pro přezkum rozhodnutí (postupu) orgánu veřejné moci nezávislým a nestranným soudem podle předem stanovených pravidel, která byla v případě stěžovatele dodržena. Vrchní soud se všemi námitkami zabýval, pouze jim nepřikládá takový význam, jaký v nich spatřuje stěžovatel. 10. Zajištění náhradní hodnoty sice zasahuje do práva na pokojné užívání majetku, avšak jde o opatření dočasné (zatímní), nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci a nejde o trest (viz též nález sp. zn. II. ÚS 1367/17). Zásada nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny či čl. 7 Úmluvy) tak nemohla být porušena, není-li stěžovatel zbaven majetku, ale pouze zákonným způsobem omezen v jeho užívání. Tento procení nástroj napomáhá k objasňování trestné činnosti (případně k reparaci škody) a je proveditelný, existuje-li vyšší pravděpodobnost, dostatečně odůvodněná konkrétními skutečnostmi, že byl spáchán konkrétní trestný čin, což se stalo v projednávané věci. 11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024 Jan Wintr v. r. předseda senátu