Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Rajtmajera, zastoupeného Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, se sídlem Dříteč 155, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 72 Co 353/2023-229 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. října 2023 č. j. 30 C 154/2022-196, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a JUDr. Vladimíra Szabo, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroků o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedených rozhodnutích s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci soudem bez zbytečných průtahů s možností vyjádření podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatel (žalobce) se po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhá zaplacení částky ve výši 16 000 000 Kč z titulu nezaplacení části kupní ceny podle smlouvy o prodeji cenných papírů. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 26. 5. 2023 č. j. 30 C 154/2022-146 žalobu stěžovatele zamítl. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání a po vyměření soudního poplatku za odvolání ve výši 800 000 Kč požádal o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud usnesením ze dne 4. 10. 2023 č. j. 30 C 154/2022-196 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, neboť dovodil, že osobní a majetkové poměry stěžovatele osvobození neodůvodňují [§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.")]. 4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 29. 11. 2023 č. j. 72 Co 353/2023-229 změnil předchozí zamítavé usnesení obvodního soudu tak, že řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků zastavil. Městský soud vyšel z toho, že o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků (za podání žaloby) již bylo jednou pravomocně rozhodnuto (usnesením obvodního soudu ze dne 12. 8. 2022 č. j. 30 C 154/2022-64 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 31. 10. 2022 č. j. 72 Co 333/2022-89), stěžovatel však v nové žádosti o osvobození (za podání odvolání) neuvedl žádné nové okolnosti, které by svědčily o zásadní změně jeho majetkových poměrů, neboť stěžovatelem tvrzené nové dluhy (zápůjčka na zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 800 000 Kč a dluh ve výši 5 000 000 Kč ze smlouvy o postoupení pohledávky na vyrovnání nároku z podílu odměny od vedlejšího účastníka řízení) takovou skutečností nejsou. Rozhodnutí o stěžovatelově nové žádosti o osvobození od soudních poplatků tak brání nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že napadená usnesení nevyhovují požadavkům na náležité odůvodnění, neboť z nich není zřejmé, jaký význam obecné soudy přisuzují konkrétním okolnostem pro přiznání osvobození. Nesouhlasí s tím, že pro závěr o existenci překážky věci rozhodnuté využil městský soud předchozí rozhodnutí, jimiž ovšem bylo rozhodováno o žádosti stěžovatele osvobození od soudních poplatků za podanou žalobu a nikoliv za odvolání. Obecným soudům vytýká, že bez dalšího převzaly do svých rozhodnutí skutková zjištění z předchozích rozhodnutí a v potřebném rozsahu nezkoumaly aktuální majetkové poměry stěžovatele. Nesouhlasí ani s argumentací, že šlo o věc rozsouzenou. Podle stěžovatele nelze pravomocně skončené řízení o první žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků směšovat s řízením o nové žádosti, která se navíc týká jiného úkonu (odvolání). Stěžovatel napadeným rozhodnutím konečně vytýká, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 8. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která vyplynula z toho, že stěžovatel nedoložil změnu poměrů při opětovné žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Stěžovatel dále brojí proti rozhodnutí obvodního soudu, jímž byla jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta (§ 138 odst. 1 o. s. ř). 9. K argumentaci stěžovatele je vhodné nejprve připomenout, že Ústavní soud ve své judikatuře týkající se rozhodování o osvobození od soudních poplatků opakovaně vyjádřil závěr [srov. např. usnesení ze dne 16. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 3922/17 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], že samotné rozhodování o osvobození od soudních poplatků nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Z tohoto důvodu zpravidla nemohou být taková rozhodnutí předmětem ústavní ochrany. Případy, kdy v těchto věcech otevřel Ústavní soud ústavní stížnost k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [nelze tedy např. účastníka řízení a priori vyloučit z osvobození od soudních poplatků jen proto, že je právnickou osobou - srov. nález ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98 (N 71/14 SbNU 107)], či v nich šlo o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o výklad, jenž je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281)]. 10. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. dále platí, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. pak platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku (pozn. což se vztahuje i k usnesení) pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 11. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že předpoklady osvobození od soudních poplatků a rozhodnutí o zastavení řízení jsou předmětem úpravy běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud rovněž uvádí, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, neboť by šlo o nepřípustnou ingerenci do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. 12. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel podal opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků, přičemž platí, že u opakované žádosti lze o osvobození od soudních poplatků rozhodnout pouze tehdy, došlo-li u žadatele ke změně poměrů. Z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu nepochybně vyplývá, že při rozhodování postupoval ve smyslu zákonných ustanovení a judikaturních závěrů a řádně se soustředil na zjištění, zda v nové žádosti stěžovatele byly uplatněny nové skutečnosti, které by změnu poměrů zakládaly, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil po předchozím neúspěšném návrhu na osvobozeních od soudních poplatků žádné nové skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů. Na souladnosti tohoto postupu s ústavním pořádkem nic nezmění ani závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 1439/09 (N 10/56 SbNU 99), na který mj. odkazuje stěžovatel. Z tohoto nálezu skutečně vyplývá, že je povinností obecných soudů každou žádost o osvobození od soudních poplatků posoudit v kontextu aktuálních okolností. Této povinnosti nicméně městský soud dostál, když uvedl, že v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatel neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily o změně jeho majetkových poměrů. Přitom konstatoval, že stěžovatelem tvrzené skutečnosti o nově vzniklých dluzích takovou okolností nejsou. Pro úplnost je třeba dodat, že v případě první žádosti o osvobození od soudních poplatků dospěly obecné soudy k závěru, že stěžovatel svou skutečnou majetkovou a finanční situaci úplně a věrohodně neobjasnil a ani nedoložil, když zamlčel podnikatelské aktivity své i manželky v celkem čtrnácti společnostech. 13. Ústavní soud doplňuje, že i když šlo o žádost o osvobození od soudních poplatků uplatněnou v odvolacím řízení, jednalo se stále o stejné řízení, v němž rozhodoval obvodní soud o stěžovatelově předchozí žádosti. Stejně jako v předchozí žádosti byly zkoumány osobní a majetkové poměry žadatele (hodnocení toho nepřísluší Ústavnímu soudu) a nedošlo-li k jejich změně, není možné mít výhrady proti tomu, že opakovaný návrh stěžovatele, v němž nebyly uvedeny nové relevantní skutečnosti, vedl městský soud k zastavení řízení z důvodu existence překážky věci rozhodnuté. 14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků postupem podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2024 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu