Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. února 2024, č. j. 29 Co 8/2024-204, a výroku I. usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 9 C 165/2021-188, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Miluše Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy. 2. Stěžovatelka se v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem domáhala osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. 3. Okresní soud výrokem I napadeného usnesení jejímu návrhu nevyhověl, neboť nedoložila své majetkové poměry. 4. Krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu ve výroku I potvrdil. 5. Stejným výrokem krajský soud potvrdil též ústavní stížností nenapadený výrok III usnesení okresního soudu (nepřipuštění vstupu obchodní společnosti AREXIS, spol. s r. o., na straně žalobkyně - stěžovatelky do řízení). Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že tato část výroku usnesení krajského soudu není stěžovatelkou napadena a není tak předmětem řízení o ústavní stížnosti. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že se soudy dostatečně nezabývaly skutečnostmi rozhodnými pro osvobození od soudního poplatku. Připomíná, že osvobození od soudních poplatků lze přiznat rovněž právnické osobě - podnikateli. Soud má vycházet z aktuálních reálných majetkových poměrů žadatele. Osvobození od soudních poplatků nelze odepřít, je-li neschopnost k úhradě soudního poplatku důsledkem podnikatelské činnosti. 7. Odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu a tvrdí, že žádost stěžovatelky byla zamítnuta nedůvodně a v rozporu s touto rozhodovací praxí, čímž došlo k porušení práva na přístup k soudu, právní ochranu a spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Jak plyne z napadeného usnesení krajského soudu (zejm. body 2 a 13), okresní soud vyzval přípisem doručeným 31. 7. 2023 stěžovatelku, aby vyplnila přiložený formulář nazvaný Prohlášení o majetkových poměrech právnické osoby. Stěžovatelka měla mj. doložit výši příjmů za poslední zdaňovací období, uvést movité věci větší hodnoty a nemovité věci, které vlastní, sdělit zůstatky na všech svých bankovních účtech ke dni podání žádosti o osvobození. 11. Stěžovatelka tak ve stanovené třicetidenní lhůtě neučinila, požádala o její prodloužení o jeden a půl měsíce. Okresní soud jí 1. 9. 2023 lhůtu prodloužil do konce října 2023. Stěžovatelka však ani v této lhůtě Prohlášení o svých majetkových poměrech, včetně požadovaných příloh, nepředložila. Ústavní soud proto neshledává v popsaném postupu obecných soudů pochybení. 12. Požadavek na doložení majetkových poměrů je při žádosti o osvobození od soudních poplatků požadavkem legitimním. Okresní soud navíc vyšel stěžovatelce vstříc a prodloužil jí lhůtu k doložení rozhodných skutečností. Celkově tak měla stěžovatelka na vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech tři měsíce. 13. Závěr soudů, že stěžovatelka nijak nedoložila své obecné tvrzení o tíživých majetkových poměrech, a proto nemohla být osvobozena od soudních poplatků, je plně akceptovatelný. Stěžovatelka se ostatně nijak vůči tomuto důvodu pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku v ústavní stížnosti nevymezuje a její argumentace je pouze obecná. 14. Stěžovatelka cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 2557/13, podle něhož obecné soudy "musí vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů a přihlížet zejména ke skutečnému příjmu stěžovatele, všem jeho závazkům a dalším řízením podléhajícím poplatkové povinnosti, nikoliv z hypotetické možnosti stěžovatele na poplatek našetřit, dovozené ze skutečností minulých". Napadená rozhodnutí však nejsou s uvedeným závěrem nijak v rozporu. Podmínkou pro zjištění aktuálních majetkových poměrů je právě nezbytná součinnost žadatele o osvobození ve formě vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech. K tomu však ze strany stěžovatelky, i přes poskytnutí dostatečného časového prostoru soudem, nedošlo. 15. Neúspěch stěžovatelky při žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. o ustanovení zástupce z řad advokátů, je tak plně přičitatelný stěžovatelce samotné a nepředstavuje porušení jejích ústavně zaručených práv. 16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2024 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu