Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BALAX, s. r. o., se sídlem Krakovská 583/9, Praha 1, zastoupené Mgr. Ondřejem Najmanem, advokátem, se sídlem Žitenická 871/3, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, č. j. 21 Cdo 575/2023-896, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. září 2022, č. j. 10 Co 165/2021-729, a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. prosince 2020, č. j. 13 C 295/2015-676, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení a LAAS AG v likvidaci, Rundbuckstrasse 6, Neuhausen am Rheinhall, Švýcarská konfederace, jako vedlejší účastnice řízení, a Urse Martina Buchera, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: I. Vykonatelnost II. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. září 2022, č. j. 10 Co 165/2021-729, a III. a V. výroku rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. prosince 2020, č. j. 13 C 295/2015-676, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. II. Návrh na odklad vykonatelnosti III. a IV. výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, č. j. 21 Cdo 575/2023-896, se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení návrhu na odložení vykonatelnosti 1. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala určení neexistence zástavního práva k jejím nemovitostem, které je zapsané v katastru nemovitostí ve prospěch vedlejší účastnice. Důvod neexistence zástavního práva spatřuje v tom, že neexistuje pohledávka, která by měla být tímto zástavním právem zajištěna. 2. Obecné soudy její argumentaci napadenými rozhodnutími nepřisvědčily. Okresní soud její žalobu zamítl, krajský soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud její dovolání ve věci samé zamítl. 3. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení těchto rozhodnutí. Po podání ústavní stížnosti následně navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí - a to v rozsahu výroků o nákladech řízení, kterými jí byla uložena povinnost nahradit vedlejším účastníkům částku v celkové výši 146 983,25 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka má důvodné obavy, že pokud by Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil, nebylo by pro ni možné získat peníze vynaložené na uhrazení nákladů řízení zpět (anebo by bylo možné jen s mimořádnými obtížemi). Vedlejší účastníci mají totiž domicil ve Švýcarsku, a navíc jde o nedůvěryhodné a nespolehlivé osoby - mimo jiné kvůli nekonzistentnosti jejich postojů k existenci zástavního práva nebo předkládání falzifikátů listin během řízení. 5. Vedlejší účastnice se nachází v likvidaci, podle stěžovatelky nevyvíjí žádnou obchodní činnost, nemá žádný majetek a panuje riziko, že by uhrazené částky nezůstaly v jejím vlastnictví. Jejím případným zánikem by navíc bylo vrácení peněz zcela znemožněno. Společnost byla znovuzapsána do obchodního rejstříku pouze pro účely soudních řízení, která vyústila v projednávanou ústavní stížnost. Vedlejší účastník je blízce spojený s vedlejší účastnicí, jelikož před obecnými soudy vystupoval spolu s ní a zastupoval ho stejný zástupce. 6. Za účelem vymožení nákladů řízení před okresním a krajským soudem je už vedeno exekuční řízení (a to u Exekutorského úřadu Přerov pod sp. zn. 203 EX 30164/22). V něm je vůči stěžovatelce vymáháno celkem 173 160,39 Kč a k provedení exekuce byl nařízen prodej jejích nemovitostí užívaných k její podnikatelské činnosti. Exekutor přitom již strhl veškerý kladný zůstatek na jejím účtu a vytvořil záporný zůstatek ve výši 37 913 Kč. Exekutor dále zablokoval její podnikatelský účet, což jí znemožňuje normálním způsobem podnikat. Tyto skutečnosti stěžovatelka dokládá exekučním příkazem, dokladem o stržení částky z jejího bankovního účtu a sdělením o zablokování účtu. III. Vyjádření vedlejších účastníků 7. Ústavní soud poskytl vedlejším účastníkům možnost podat k návrhu na odklad vykonatelnosti vyjádření (přestože může o tomto návrhu rozhodnout i bez toho). Této možnosti využil vedlejší účastník, a uvedl, že s návrhem na odklad vykonatelnosti nesouhlasí. Návrhu podle něj nelze vyhovět, protože se vztahuje pouze k nákladovým výrokům, a nikoli k výroku ve věci samé. Stěžovatelka má dostatek prostředků na uhrazení vymáhané pohledávky a opakovaně a zcela bezúspěšně se snaží o odklad a zastavení exekuce, která je vedena v souladu se zákonem (k tomu viz usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 18 Co 146/2023-94). Vedlejší účastník potvrzuje, že je vedlejší účastnice v likvidaci, a uvádí, že byla po výmazu z obchodního rejstříku znovu zapsána na stěžovatelčinu žádost (za účelem možnosti podání žaloby). Stěžovatelčina tvrzení, že je vedlejší účastnice insolventní a že jsou vedlejší účastnicí nedůvěryhodné osoby, jsou však nepodložená a nepravdivá. To, že by vedlejší účastníci v případě vyhovění ústavní stížnosti neměli motivaci zaplacené peněžní prostředky stěžovatelce vrátit, je nepodložená spekulace. Švýcarsko má efektivní systém vymáhání pohledávek, takže by stěžovatelce nic nebránilo se zaplacených prostředků domáhat zpět. Odklad vykonatelnosti by byl v rozporu s veřejným zájmem, protože tímto zájmem je, aby dlužníci řádně plnili soudem uložené povinnosti a případně k tomu mohli být donuceni exekucí. Odložení vykonatelnosti nákladových výroků rozhodnutí Nejvyššího soudu není na místě, neboť náklady za dovolací řízení stěžovatelka již uhradila. Výše uvedené skutečnosti vedlejší účastník dokládá listinami z probíhajícího exekučního řízení, e-mailovou komunikací se zástupcem stěžovatelky a potvrzením o uhrazení nákladů dovolacího řízení. IV. Posouzení návrhu na odložení vykonatelnosti 8. Podání ústavní stížnosti zásadně nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Rozhodnutí napadené ústavní stížností tedy lze vykonat i navzdory podání ústavní stížnosti. 9. Na návrh stěžovatele však Ústavní soud může vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložit. Podmínkou je, že takový postup "nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem" a zároveň pokud "by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám" (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Obě tyto podmínky jsou podle Ústavního soudu v posuzovaném případě dány. 10. První zákonná podmínka, podle níž odklad vykonatelnosti nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, je splněna. Předmětem řízení před obecnými soudy byl spor tří soukromých osob (konkrétně dvou obchodních korporací a jedné fyzické osoby) o určení neexistence zástavního práva k nemovitostem. Vedlejší účastníci se svou argumentací o existenci tohoto práva uspěli a soudy jim přiznaly nárok na náhradu nákladů řízení. Právě povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náhradu nákladů řízení je předmětem stěžovatelčina návrhu na odložení vykonatelnosti. 11. Každé rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti je již ze své povahy v rozporu se zájmy některé ze stran sporu. Ústavní soud tedy nepopírá, že vedlejší účastníci mají zájem na splnění soudem přiznaného nároku. Tato skutečnost však není v daném případě rozhodující. V prvním kroku rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti totiž Ústavní soud nepoměřuje zájmy jednotlivých účastníků, ale zkoumá, zda by se odklad vykonatelnosti příčil takovému zájmu, který je nejen důležitý, ale i veřejný. Pokud by Ústavní soud při rozhodování o návrzích na odklad vykonatelnosti vždy považoval za důležitý veřejný zájem to, aby dlužníci plnili soudem uložené povinnosti ve stanovené lhůtě, do značné míry by tím institut odkladu vykonatelnosti pozbyl smysl. Žádný důležitý veřejný zájem, s nímž by bylo odložení vykonatelnosti nákladových výroků v rozporu, tedy Ústavní soud neshledal. 12. Druhá zákonná podmínka, tedy že výkon nákladových výroků by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, je taktéž splněna. 13. Ústavní soud považoval za podstatné, že oba vedlejší účastníci mají domicil ve Švýcarské konfederaci. V případě úspěchu stěžovatelky s její ústavní stížností, zrušení napadených rozhodnutí a případné neochoty vedlejších účastníků vrátit uhrazené peníze zpět - což je eventualita, kterou Ústavní soud musí brát v úvahu - by se totiž stěžovatelka musela domáhat svého nároku podle norem mezinárodního práva soukromého vůči dvěma zahraničním subjektům s domicilem ve Švýcarsku. Časová a finanční újma, která by stěžovatelce tímto postupem vznikla, by přitom byla nepoměrně větší než ta, která by vedlejším účastníkům vznikla odkladem vykonatelnosti nákladových výroků a s tím souvisejícím odkladem provedení exekuce. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že zahraniční domicil je okolnost, kterou při rozhodování o odkladu vykonatelnosti bere v potaz (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1489/12 či I. ÚS 1491/17). 14. Ve vztahu k výrokům ukládajícím povinnost zaplatit náklady řízení vedlejší účastnici je odklad vykonatelnosti odůvodněný i z toho důvodu, že se nachází v likvidaci. Pokud by tedy Ústavní soud stěžovatelčině ústavní stížnosti vyhověl a vedlejší účastnice by do té doby zanikla - což jsou okolnosti, které nelze předem vyloučit - bylo by pro stěžovatelku významně ztížené se svého nároku na vrácení peněz domoci. 15. Ústavní soud na závěr dodává, že odklad vykonatelnosti nákladových výroků je odůvodněn nejen s ohledem na splnění zákonných podmínek pro využití tohoto institutu, ale i s ohledem na jeho smysl. Tím je předcházení situací, v nichž by po případném zrušení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před takovým protiústavním rozhodnutím orgánu veřejné moci (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3229/23, bod 6; II. ÚS 1942/21, bod 3; II. ÚS 48/20, bod 16). O takový případ jde s ohledem na zahraniční domicil vedlejších účastníků a likvidaci vedlejší účastnice i v nyní posuzované věci. V. Závěr 16. Ústavní soud si je vědom výjimečnosti odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a restriktivního výkladu tohoto institutu v judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 2127/12, bod 18, či II. ÚS 1331/07, bod 35). Výše popsané okolnosti jsou však natolik významné, že využití tohoto mimořádného nástroje plně odůvodňují. 17. Ústavní soud proto vyhověl návrhu na odložení vykonatelnosti ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí okresního a krajského soudu. Ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí Nejvyššího soudu návrh zamítl, neboť stěžovatelka náklady dovolacího řízení vedlejším účastníkům již uhradila. 18. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek řízení o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Pokud by přitom této stížnosti pravomocně nevyhověl, nákladové výroky rozhodnutí okresního a krajského soudu by se opět staly vykonatelnými a povinnost uhradit vedlejším účastníkům náklady řízení by mohla být vynucena i proti stěžovatelčině vůli. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2024 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu