Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. srpna 2024 č. j. 44 T 136/2021-10198, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a P. K. a obchodní korporace Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo, sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, o vyloučení soudkyně Daniely Zemanové, takto: Soudkyně Daniela Zemanová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24. Odůvodnění 1. Tzv. blanketní ústavní stížností ze dne 30. 10. 2024 [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] stěžovatel napadl v záhlaví označené soudní rozhodnutí. 2. V dopise doručeném Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2024 stěžovatel (mj.) vznesl námitku podjatosti soudkyně Daniely Zemanové, kterou odůvodnil tím, že jmenovaná jako soudkyně Nejvyššího správního soudu nesplnila svoji oznamovací povinnost podle trestního řádu, ačkoliv musela mít povědomí o trestné činnosti odsouzených P. K. a obchodní korporace Motoristická pojišťovna, družstvo. Uvedenou skutečnost stěžovatel vyvozuje z toho, že Nejvyšší správní soud byl seznámen s tím, že P. K. "vinklaří", když zastupuje osoby podezřelé a obviněné ze spáchání přestupků ve správním přestupkovém řízení. Nesplnění oznamovací povinnosti soudci Nejvyššího správního soudu mělo podle stěžovatele dopad na veřejnou morálku, obecné právní povědomí, nárůst "marastu" ve společnosti a na frustraci úředníků správních orgánů a soudců správních soudů. Nyní může jmenovaná soudkyně trestnou činnost bagatelizovat, a nevědomky tak mít zájem na tom, aby jeho právní názor, že trestná činnost uvedených subjektů by mohla být kvalifikována přísněji, nebyl přijat s odůvodněním, že nebyl poškozený. 3. Ve vyjádření ze dne 27. 11. 2024 soudkyně Daniela Zemanová sdělila, že se vytýkaného jednání nedopustila a že o trestním řízení vedeném proti uvedeným osobám nemá žádné informace. Má za to, že není naplněn žádný z důvodů uvedených v § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení její osoby z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti. 4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce. 5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. 6. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)]. 7. Námitka podjatosti vychází z toho, že soudkyně Daniela Zemanová, ač věděla o trestné činnosti výše uvedených subjektů, nesplnila svou oznamovací povinnost. Stěžovatel však tvrzení o porušení oznamovací povinnosti nijak nedoložil, a nedoložil dokonce ani to, že by jmenovaná soudkyně o zmíněném "vinklaření" věděla. Jde tudíž toliko o nepodloženou spekulaci, která podle vyjádření soudkyně Daniely Zemanové neodpovídá skutečnosti, a která tak není s to vyvolat pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci není dán důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Daniely Zemanové projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. prosince 2024 Jan Svatoň v. r. předseda senátu