Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Šťastného, zastoupeného Mgr. Miroslavem Schüllerem, advokátem, sídlem R. Těsnohlídka 420/5, Čáslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. 22 Co 211/2023-695, a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 7. 2023, č. j. 4 C 43/2019-672, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení a Jitky Wesströmové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i ústavní principy zakotvené v čl. 1 Listiny a čl. 96 Ústavy České republiky. 2. V řízení, které předcházelo této ústavní stížnosti, stěžovatel podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze a protože nezaplatil soudní poplatek, byl vyzván k jeho zaplacení. Posledním dnem lhůty pro jeho zaplacení byl den 12. 4. 2023, nicméně stěžovatel jej uhradil až dne 17. 4. 2023, tedy opožděně. Proto Okresní soud v Kutné Hoře nyní napadeným usnesením rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli ve výši 14 000 Kč. Toto usnesení k odvolání stěžovatele následně potvrdil Krajský soud v Praze. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje podrobnosti předchozího řízení a uvádí, že z důvodu blokace svého účtu si musel za účelem uhrazení soudního poplatku opatřit soukromý úvěr a proto nestihl soudem stanovenou lhůtu. Za zablokování stěžovatelova účtu jsou přitom odpovědny obecné soudy, které rozhodovaly v jeho neprospěch. 4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 5. Ústavní soud dále uvádí, že ústavní stížnost slouží k ochraně před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tento zásah do základních práv stěžovatele však musí být osobní, aktuální a bezprostřední. Z povahy věci je také zřejmé, že se musí jednat o zásah negativní, což znamená, že jeho důsledky se projevují v právní sféře stěžovatele nepříznivě. Taková situace však v případě stěžovatele nenastala. 6. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, argumentace stěžovatele brojí v podstatě pouze proti tomu, že hrozí ukončení dovolacího řízení z důvodu opožděně uhrazeného soudního poplatku. Nastane-li však skutečně tato situace, bude teprve možné toto rozhodnutí (po marném vyčerpání opravného prostředku proti němu a nabytí právní moci) napadnout ústavní stížností, v rámci které lze uplatnit veškerou argumentaci, obsaženou již v této ústavní stížnosti. 7. Z logiky věci je totiž zřejmé, že samotným vrácením uhrazeného soudního poplatku k žádnému bezprostřednímu a negativnímu zásahu do práv stěžovatele (tím méně do jeho základních práv) dojít nemůže, protože napadenými rozhodnutími žádné řízení nekončí a vrácením soudního poplatku nemůže být negativně zasažena ani majetková sféra stěžovatele. 8. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2024 Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu