Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti 1) A., ústavní stížnosti 2) B., obou zastoupených Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 71/2025 ze dne 6. 2. 2025 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování č. j. NCOZ-6147-415/TČ-2024-412302-F-C ze dne 11. 10. 2024, a o ústavní stížnosti 3) B. proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 84/2025 ze dne 6. 2. 2025 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování č. j. NCOZ-6147-169/TČ-2024-412302-F-C ze dne 7. 10. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti směřující proti shora uvedeným usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") a Městského soudu v Praze. Stěžovatelky v ústavních stížnostech namítají porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Ústavní soud v záhlaví uvedené ústavní stížnosti podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojil ke společnému řízení, neboť spolu skutkově souvisejí, a to usnesením sp. zn. I. ÚS 1130/25 ze dne 30. 4. 2025. 3. Z napadených rozhodnutí se podává, že policejní orgán usnesením č. j. NCOZ-6147-280/TČ-2024-412302-F-C ze dne 9. 10. 2022 zahájil trestní stíhání obviněného P. P. (dále jen "obviněný") pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle ustanovení § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 odst. 1 trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. 4. Ve vztahu k ústavním stížnostem 1) a 2) rozhodl policejní orgán napadeným usnesením ze dne 11. 10. 2024 tak, že podle § 79g odst. 1 trestního řádu se po předchozím souhlasu státního zástupce zajišťují jako náhradní hodnota motorová vozidla (ve vlastnictví stěžovatelek) vyjmenovaná v uvedeném usnesení. 5. Ve vztahu k ústavní stížnosti 3) rozhodl policejní orgán napadeným usnesením ze dne 7. 10. 2024 tak, že podle § 79g odst. 1 trestního řádu se po předchozím souhlasu státního zástupce zajišťují jako náhradní hodnota peněžní prostředky na bankovních účtech (vedených stěžovatelkou B.) vyjmenovaných v uvedeném usnesení. 6. Proti usnesení policejního orgánu ze dne 7. 10. 2024 podala stěžovatelka stížnost (společnost B.). Proti usnesení policejního orgánu ze dne 11. 10. 2024 podaly v zákonné lhůtě stížnost obě stěžovatelky. Městský soud však dospěl k závěru, že obě stížnosti jsou nedůvodné. 7. Stěžovatelky v ústavních stížnostech namítají, že městský soud a policejní orgán se nevypořádaly s jejich argumentací, napadená usnesení nejsou řádně a dostatečně odůvodněna, což je činí nepřezkoumatelnými. Tvrdí, že zajištění náhradní hodnoty je v jejich případě svévolnou a účelovou aplikací práva; náhradní hodnota byla zajištěna toliko na základě spekulací. Policejní orgán vycházel pouze ze souvislosti stěžovatelky s osobou obviněného, aniž by byla dána souvislost s výnosem z tvrzené trestné činnosti. Stěžovatelky v ústavních stížnostech 1) a 2) rovněž namítají, že výrok a odůvodnění napadených usnesení policejního orgánu jsou vnitřně rozporné. 8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnosti i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrhy zjevně neopodstatněné. 9. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Jinými vadami se nezabývá. 10. Ústavní soud současně připomíná závěry své ustálené judikatury, podle které do přípravného řízení trestního zasahuje mimořádně zdrženlivě. Ústavní soud je povolán korigovat pouze nejzávažnější excesy, jež jsou výrazem libovůle orgánů činných v trestním řízení. Posuzování důvodnosti využití zajišťovacích prostředků v rámci trestního řízení je především úkolem orgánů činných v trestním řízení. Tvrzené zásahy do majetkových práv v důsledku zajištění výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty navíc vyžadují typicky menší míru ingerence Ústavního soudu než zajišťování osob spojené se zásahy do osobní svobody. 11. Zajišťovací instituty upravené v § 79a a násl. trestního řádu napomáhají objasňování závažné, zejména hospodářské, kriminality. Jejich podstatou je nikoliv definitivní odejmutí daných prostředků vlastníkovi, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít ke zmaření jejich případného propadnutí nebo zabrání; tyto instituty přitom přispívají k naplňování zásady, že kriminalita se nesmí ekonomicky vyplácet. 12. Dočasné povaze majetkových zajišťovacích institutů odpovídá rozsah přezkumné činnosti Ústavního soudu. Ústavní soud zkoumá, zda má rozhodnutí o zajištění majetku zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3662/14 ze dne 20. 10. 2015 bod 17). 13. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány a nevykazují známky libovůle. 14. Podle § 79g ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu lze k zajištění náhradní hodnoty, při splnění dalších podmínek, přistoupit, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc, kterou nelze zajistit, je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti. Napadená rozhodnutí přitom takové skutečnosti popisují dostatečným způsobem. Je z nich zřejmé, že v této věci jde o podezření na komplikovanou a organizovanou daňovou trestnou činnost, o dlouhodobé krácení daně z přidané hodnoty zahrnující množství vzájemně propojených fyzických a právnických osob. Z rozhodnutí je zřejmé, že mezi těmito osobami (včetně obviněného) a stěžovatelkami existují relevantní vazby (srov. body 11-14 napadeného usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2025 sp. zn. 61 To 71/2025, a body 7-9 napadeného usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2025 sp. zn. 61 To 84/2025). Jelikož se policejnímu orgánu nepodařilo dohledat výnos z trestné činnosti (což není u daňové trestné činnosti neobvyklé), přistoupil k zajištění náhradní hodnoty. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou v tomto směru dostatečná. Nelze proto hovořit o libovůli orgánů činných v trestním řízení. 15. Ústavní soud opakuje, že procesní úkony, jimiž dochází k zajištění věci, jsou úkony zatímními a zajišťovacími, nejde o konečné odnětí věci. V nastalé situaci přitom nelze hovořit o extrémních průtazích v řízení, které by mohly být při přezkumu rozhodnutí a zajištění relevantní. 16. Na uvedeném závěru nemění nic ani ostatní námitky stěžovatelek. Stěžovatelka v ústavní stížnosti 3) poukázala na nepřesné označení sebe samé v bodu 32 usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2025 sp. zn. 61 To 84/2025. V případě ústavní stížnosti 1) a 2) stěžovatelky rovněž namítají nepřesné označení vlastníků zajišťovaných věcí v usnesení policejního orgánu ze dne 11. 10. 2024. Uvedená pochybení však nemají ústavní rozměr. 17. Ústavní soud neshledal, že by městský soud nebo policejní orgán napadenými rozhodnutími porušily základní práva stěžovatelek. Ústavní stížnost tak podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2028 Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu