Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Katze, zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, sídlem Türkova 2319/5b, Praha 11 - Chodov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 110/2025-110 ze dne 16. dubna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 42 C 71/2024-76 ze dne 13. prosince 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Napadeným usnesením stěžovateli (v původním řízení žalobce) Obvodní soud pro Prahu 4 nepřiznal osvobození od soudních poplatků. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká soudům, že rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků je svévolné, neboť v jiné věci vedené u obvodního soudu týmž soudcem mu za stejné skutkové situace osvobození přiznáno bylo. 4. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i další procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. 5. Stěžovatel argumentaci v ústavní stížnosti zaměřil výlučně na otázku osvobození od soudních poplatků. Navrhl však zrušit rovněž usnesení obvodního soudu č. j. 42 C 71/2024-38 ze dne 27. srpna 2024 a č. j. 42 C 71/2024-115 ze dne 30. května 2025. Ústavní soud podle obsahu posoudil ústavní stížnost tak, že směřuje výlučně proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví. I kdyby stěžovatel mínil napadnout rovněž ona dvě další usnesení, byla by ústavní stížnost proti nim nepřípustná. 6. Usnesením č. j. 42 C 71/2024-38 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. dubna 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.) je ústavní stížnost proti takové výzvě nepřípustná, neboť výzva sama o sobě nemůže představovat zásah do ústavně zaručených základních práv. 7. Proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 bylo přípustné odvolání, o čemž byl stěžovatel obvodním soudem poučen. Stěžovatel ovšem odvolání nepodal, jak Ústavní soud ověřil u obvodního soudu. Ústavní stížnost by tak byla nepřípustnou pro nevyčerpání opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 8. Ústavní soud se svým zjištěním, že stěžovatel nepodal odvolání proti usnesení o zastavení řízení, seznámil stěžovatele a poskytl mu prostor k vyjádření. Stěžovatel reagoval přípisem, jímž mimo jiné namítl podjatost soudkyně zpravodajky. O této námitce rozhodl Ústavní soud (II. senát) usnesením ze dne 26. srpna 2025 tak, že soudkyně zpravodajka není vyloučena z projednání a rozhodování věci. 9. Z přípisu stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel odvolání proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 skutečně nepodal. Považoval ho za nepřípustné pro překážku věci rozhodnuté. Stěžovatel dále zdůraznil, že proti rozhodnutím napadeným ústavní stížností již neměl k dispozici žádné další opravné prostředky a jeho ústavní stížnost by byla opožděná, pokud by s jejím podáním vyčkával na rozhodnutí o případném odvolání proti usnesení o zastavení řízení. 10. Stěžovateli lze přisvědčit, že Ústavní soud běžně posuzuje ústavní stížnosti proti rozhodnutím o (ne)osvobození od soudních poplatků, přičemž některým z nich vyhověl, což dokládají i rozhodnutí, na která stěžovatel odkazuje. S podáním ústavní stížnosti nebylo nutno vyčkávat na rozhodnutí o případném odvolání (a též následném dovolání, nebylo-li by odvolání vyhověno) proti usnesení o zastavení řízení. Tomu ostatně odpovídá výše uvedené (bod 4) konstatování, že stěžovatelova ústavní stížnost splňuje všechny požadavky pro kvazimeritorní posouzení v senátu. 11. Stěžovatel se ovšem mýlí v tom, že by proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 nebylo možno podat odvolání. Jednak byl o této možnosti obvodním soudem výslovně poučen, jednak neplatí, že by byla dána překážka věci rozhodnuté. Rozhodnutí napadená touto ústavní stížností se týkají osvobození od soudních poplatků, usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 se týká zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy odlišné otázky. 12. Skutečnost, že řízení bylo pravomocně zastaveno, aniž proti tomu stěžovatel účinně brojil, má zásadní důsledky pro posouzení ústavní stížnosti. Platí totiž, že jednou z podmínek úspěšného uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita [srov. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3. března 2009 (N 43/52 SbNU 431), bod 16]. Tam, kde by kasace nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného řízení oprávněně očekávat, by byl kasační nález ryze formálním aktem, který by ke změně procesního postavení stěžovatele vedoucí k ochraně materiální podstaty jeho základních práv nijak nepřispěl (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 660/23 ze dne 22. května 2024, bod 34). 13. Bylo-li řízení jako celek zastaveno, nemá již význam zabývat se otázkou, zda měl být stěžovatel osvobozen od soudních poplatků. Ani případné vyhovění ústavní stížnosti by totiž pro stěžovatele nemělo žádný přínos, neboť by v řízení nebylo možno pokračovat. (obdobně též nález sp. zn. III. ÚS 1448/25 ze dne 23. července 2025, bod 44). 14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 10. září 2025 Jan Svatoň v. r. předseda senátu