Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivana Kalaše, zastoupeného JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem Drobného 306/34, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2026 č. j. 20 Cdo 3160/2025-421, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2025 č. j. 12 Co 200/2023-367, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. února 2023 č. j. 111 EXE 914/2020-147, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. března 2023 č. j. 111 EXE 914/2020-151, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ing. Moniky Kalašové a společnosti REVITEA WINE, s. r. o., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel tvrdí, že výkon pohledávky proti němu je šikanózním zneužitím práva. Ústavní soud zkoumal, zda je závěr obecných soudů, že nebyl dán důvod pro zastavení exekučního řízení, ústavně konformní. I. Vymezení věci 2. Společnost Víno Lechovice spol. s r. o. si vzala úvěr od společnosti Česká spořitelna, a. s. Dne 23. 3. 2015 vystavila zajišťovací směnku na částku 11.174.950 Kč splatnou dne 6. 1. 2017. Stěžovatel spolu se svou manželkou Ing. Monikou Kalašovou za tuto směnku osobně ručili jako směneční rukojmí (avalisté). 3. Všechny zúčastněné strany se v prosinci 2019 pokusily dohodnout na řešení dluhu ze směnky. Dne 3. 12. 2019 uzavřely dohodu o společném postupu mezi smluvními stranami. Povinní (stěžovatel a jeho manželka) se zavázali převést pozemky Ing. Evě Palátové za 14 005 695 Kč nejpozději do 15. 3. 2020. Zavázali se také zajistit, aby do tohoto data na pozemcích nevázla jakákoliv práva či omezení ve prospěch České republiky. Na oplátku se oprávněná REVITEA WINE, s. r. o., zavázala nezahájit exekuci na pohledávku ze směnky ze dne 23. 3. 2015. Dohoda ale obsahovala podmínku, že při porušení jakékoli povinnosti ze strany povinných automaticky zanikne a oprávněná může exekuci zahájit. Oprávněná dne 16. 6. 2020 podala exekuční návrh. 4. Povinní se bránili návrhem na zastavení exekuce a tvrdili, že oprávněná porušila svůj závazek exekuci nezahajovat. Městský soud v Brně návrh na zastavení exekuce napadenými usneseními zamítl s tím, že oprávněná postupovala v souladu s dohodou i zákonem. Krajský soud v Brně tato rozhodnutí napadeným usnesením následně potvrdil. Soudy zjistily, že povinní nesplnili klíčovou podmínku dohody, neboť do 15. 3. 2020 nezajistili, aby na převáděných pozemcích nevázla jakákoliv práva či omezení ve prospěch České republiky. Navíc dne 10. 6. 2020 zahájila soudní exekutorka v jiné věci exekuci prodejem některých z předmětných nemovitostí, čímž byl jejich plánovaný převod definitivně znemožněn (exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/2020-9). Oprávněná podala exekuční návrh až poté, co se dozvěděla o již existujícím exekučním příkazu. 5. Stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který ho odmítl jako nepřípustné. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že exekuční soudy porušily jeho právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 7. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu argumentuje, že v nynějším řízení jsou dány důvody pro zastavení exekuce. Exekuční titul v nynějším řízení nabyl právní moci v důsledku zpětvzetí učiněného v legitimní důvěře stěžovatele v dohodu mezi stranami. Jakmile stěžovatel v důvěře vyvolané druhou stranou vzal zpět odvolání, nemohl se již do původního procesního postavení vrátit, zatímco druhá strana následně využila právě účinku tohoto nevratného kroku. Jedná se o šikanózní návrh, který představuje zvláštní případ zneužití práva. Takový postup podle stěžovatele zakládá ústavně relevantní otázku ochrany legitimního očekávání, zákazu zneužití práva a povinnosti soudů odepřít ochranu výkonu práva, které bylo takto nabyto a následně uplatněno. Nejvyšší soud tyto otázky nevzal v potaz. Zatížil tak své rozhodnutí přepjatým formalismem. III. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. listopadu 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura]. 11. Stěžovatel namítá, že exekuční soudy porušily svými rozhodnutími jeho právo na soudní ochranu. Z ústavní stížnosti nicméně nevyplývá, že by stěžovateli bylo toto právo odepřeno. Námitka stěžovatele se skládá z dvou klíčových argumentů. Za prvé tvrdí, že oprávněná porušila jejich dohodu, zatímco on ji dodržel. Proto se exekuční titul stal vymahatelným. Za druhé tvrdí, že výkon takového rozhodnutí je šikanózním zneužitím práva. 12. Nejvyšší soud již důsledně vypořádal první námitku stěžovatele. Vysvětlil, že ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem plyne, že to byl stěžovatel a jeho manželka, kdo nesplnili své povinnosti z dohody o společném postupu (bod 16 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Na tomto posouzení neshledává Ústavní soud nic protiústavního. 13. Ani druhá námitka stěžovatele nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud v minulosti opakovaně vyložil ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dle tohoto ustanovení se zastaví výkon rozhodnutí, je-li takový výkon nepřípustný pro jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle Ústavního soudu je ústavně konformní takový výklad, kdy "jiným důvodem" nevykonatelnosti rozhodnutí je skutečnost, že by výkon rozhodnutí znamenal popření základních principů právního státu (nález ze dne 10. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 502/17). 14. Tento důvod je formulován všeobecně a jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. Použije se pro odstranění zjevné nespravedlnosti i tehdy, pokud by výkon rozhodnutí byl v rozporu s principy právního státu. Judikatura vymezila, že z povahy věci musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu (nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3216/14). 15. Projednávaná věc však nevykazuje žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími z citované judikatury Ústavního soudu. Nejedná se o šikanózní uplatňování práva nebo o situaci, kdy by byla vedena exekuce za protiprávní jednání, kterého se osoba nemohla dopustit, jakým bylo např. vymáhání jízdného za jízdu načerno od nevidomého (nález ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. II. ÚS 2230/16). Skutková zjištění obecných soudů nevedou k závěru o jiné motivaci oprávněné než právě vymožení své soudem pravomocně přiznané pohledávky (body 21 a 22 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). 16. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani další argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu