Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti MERCIA spol. s r. o., IČ 00580414, sídlem Dašická 1228, Chrudim, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem, sídlem Moskevská 2034/18a, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2026 č. j. 26 Cdo 1337/2025-380 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2025 č. j. 39 Co 377/2024-338, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení a společnosti Lokrum s.r.o., IČ 11637595, sídlem Trousilova 1031/2, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. V řízení před obecnými soudy se jedná o žalobu stěžovatelky proti vedlejší účastnici na zaplacení bezdůvodného obohacení z titulu užívání pozemku stěžovatelky vedlejší účastnicí i po vypovězení nájemní smlouvy stěžovatelkou. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 20. 8. 2024 č. j. 25 C 2/2021-304 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 309 541,25 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu do částky 136 471,46 Kč a do částky 173 069,79 Kč žalobu zamítl. Snížil tak výši bezdůvodného obohacení, které je vedlejší účastnice povinna uhradit stěžovatelce. Městský soud se neztotožnil s právním názorem obvodního soudu, který při stanovení obvyklého nájemného odhlédl od toho, že pozemek stěžovatelky je zastavěn stavbou vedlejší účastnice. Městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, od které se obvodní soud odchýlil, a z níž vyplývá, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor žalobce, není možné odhlédnout od skutečnosti, že pozemky jsou zastavěny stavbou jiného vlastníka. Je tedy třeba při stanovení výše obvyklého nájemného vycházet z pozemků obdobných, což znamená, že by se mělo jednat o pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka. 3. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, protože otázku stanovení výše bezdůvodného obohacení užíváním zastavěného pozemku (kterou vymezila stěžovatelka v dovolání) posoudil městský soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž není důvod se odchýlit. 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že se obecné soudy nevypořádaly s její právní argumentací a tím se dopustily libovůle v rozhodování. Obecné soudy dle stěžovatelky nevysvětlily, proč jimi citovaná judikatura dopadá na situaci, kdy vedlejší účastnice dlouhodobě udržuje protiprávní stav navzdory pravomocnému rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu, kterou má vedlejší účastnice na pozemku stěžovatelky. Dle stěžovatelky nebyla přiznána plná kompenzace odpovídající skutečnému zásahu do výkonu vlastnických práv. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 6. Ústavní soud je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Taková situace v posuzované věci nenastala. 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že městský soud a Nejvyšší soud rozhodly svévolně a nevypořádaly její námitky. S tím Ústavní soud nesouhlasí. Městský soud v napadeném rozsudku citoval judikaturu Nejvyššího soudu, ze které při rozhodování vyšel, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při stanovení bezdůvodného obohacení nelze odhlédnout od skutečnosti, že pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka. Nejvyšší soud dokonce v právní větě rozsudku ze dne 12. 3. 2013 sp. zn. 28 Cdo 900/2012 přímo konstatoval: "při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor majitele pozemku, nelze odhlédnout od skutečnosti, že tento pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka (bezdůvodně obohaceného)." I v nyní posuzované věci na pozemku stojí stavba bezdůvodně obohacené vedlejší účastnice. 8. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že stavba má být z pozemku stěžovatelky odstraněna a stěžovatelka se již domáhá splnění této povinnosti na vedlejší účastnici exekuční cestou, jak je tvrzeno ve stížnosti. Pro výpočet výše bezdůvodného obohacení je podstatné, že se jedná o pozemek zastavěný stavbou, čímž je bezdůvodné obohacení vedlejší účastnice do jisté míry (určené obecnými soudy) limitováno. 9. Ústavní soud tedy žádné ústavněprávně relevantní pochybení obecných soudů v posuzované věci neshledal. Napadená rozhodnutí jsou dostatečným způsobem odůvodněna a s odkazem na příslušnou judikaturu z nich vyplývá, proč bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelce byla přiznána částka nižší, než jakou původně přiznal obvodní soud. 10. Vzhledem k tomu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu