Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Julia Lindbergha Meinla, zastoupeného advokátem Mgr. Jindřichem Králem, sídlem Husova 5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncd 16/2026-328 ze dne 2. března 2026, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se posuzovanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho návrh na přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu. Ústavní stížnost je ovšem nepřípustná, jelikož v souladu se zásadou subsidiarity mají být ústavními stížnostmi napadána zejména konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí procesní povahy (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3520/15 ze dne 3. 3. 2016 či sp. zn. IV. ÚS 1228/19 ze dne 18. 4. 2019). Zamítnutí návrhu na delegaci vhodnou se řízení nekončí a Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojící mimo soustavu soudů (čl. 91 Ústavy České republiky) do probíhajících soudních řízení zásadně nezasahuje. Lze dodat, že zásada subsidiarity ústavní stížnosti byla v nedávné době potvrzena a posílena i stanovisky pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 ze dne 12. 11. 2025 (510/2025 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.), přičemž závěry stanoviska posledně uvedeného - konstatujícího nepřípustnost ústavních stížností proti rozhodnutí o nevyloučení soudce - již Ústavní soud vztáhl právě i na rozhodnutí o zamítnutí návrhu na delegaci vhodnou (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3109/25 ze dne 24. 3. 2026, bod 5). Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj