Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Golden Fields s. r. o. (dříve GOLDFIELD s.r.o.), sídlem nám. T. G. Masaryka 2433, Zlín, zastoupené Mgr. Alešem Teršem, advokátem, sídlem Hvězdova 1734/2c, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 54 EXE 252/2021-880 ze dne 29. 7. 2025 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., soudním exekutorem, Exekutorský úřad Klatovy, č. j. 120 EX 1173/21-513 ze dne 24. 6. 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Klatovy, jako účastníků řízení, a Armena Jegijana a Pavlíny Jegijanové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka měla za vedlejším účastníkem pohledávku vyplývající ze směnky avalované vedlejším účastníkem ve výši 17 684 513 Kč se splatností ke dni 29. 6. 2016. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník svůj dluh řádně a včas nesplnil, přistoupila stěžovatelka k soudnímu vymáhání pohledávky. Ve dvou samostatných řízeních se stěžovatelka domáhala nejprve zaplacení části své směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč, a posléze též zbytku pohledávky ve výši 17 184 513 Kč. Nalézací soudy oběma návrhům stěžovatelky vyhověly, avšak vedlejší účastník ani tehdy ve stanovené lhůtě neplnil. 2. Na návrh stěžovatelky byla zahájena exekuce za účelem vymožení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Vydanými exekučními příkazy byl postižen majetek vedlejšího účastníka, a to včetně majetku ve společném jmění manželů. Proti těmto příkazům podali vedlejší účastníci návrh na částečné zastavení exekuce vůči majetku náležícího do výlučného vlastnictví vedlejší účastnice. 3. Následně podala stěžovatelka další návrh na zahájení exekuce zbývající části pohledávky ve výši 17 184 513 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. S ohledem na totožnost účastníků a věci byla obě exekuční řízení spojena. Celková exekvovaná částka tedy činila 17 684 513 Kč. 4. Dne 3. 3. 2025 vedlejší účastník svůj směnečný dluh zahrnující jistinu, příslušenství a náklady řízení ve výši 28 228 640,69 Kč uhradil. O nákladech exekučního řízení zahrnujícího i řízení o částečné zastavení exekuce rozhodl soudní exekutor příkazem č. j. 120 EX 1173/21-419 ze dne 4. 3. 2025, přičemž při určování nákladů exekuce vycházel z tarifní hodnoty 500 000 Kč. Vedlejší účastníci podali proti příkazu námitky, avšak obvodní soud těmto námitkám nevyhověl a příkaz potvrdil. 5. Po celkovém vyčíslení zbývajících nákladů řízení byla příkazem č. j. 120 EX 1173/21-478 ze dne 16. 4. 2025 uložena vedlejšímu účastníkovi povinnost uhradit stěžovatelce částku ve výši 1 445 332,90 Kč, jež byla určena z tarifní hodnoty 17 684 513 Kč, tedy z celkové exekvované částky. 6. Proti posledně zmíněnému příkazu podali námitky jak vedlejší účastníci, tak i stěžovatelka. Námitky směřovaly vůči tomu, z jaké tarifní hodnoty měly být určeny náklady exekuce. Obvodní soud přisvědčil argumentaci vedlejších účastníků, že měl být aplikován nikoliv § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, a proto příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušil a vrátil soudnímu exekutorovi k novému rozhodnutí. 7. Soudní exekutor, zavázán shora uvedeným právním názorem obvodního soudu, rozhodl v záhlaví citovaným příkazem k úhradě nákladů exekuce tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost uhradit stěžovatelce náklady exekuce včetně nákladů zahrnujících řízení o částečné zastavení exekuce v celkové výši 301 144,80 Kč. Tarifní hodnota, jež činila 113 000 Kč, byla určena podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. 8. Stěžovatelka se proti tomuto příkazu opět bránila námitkami, kterým však obvodní soud ani tentokrát nevyhověl, když v záhlaví citovaným usnesením napadený příkaz potvrdil. 9. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím podává stěžovatelka ústavní stížnost, a to konkrétně proti výroku I příkazu k úhradě nákladů exekuce a proti výroku II usnesení obvodního soudu, jímž byl příkaz potvrzen. Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 10. Stěžovatelka tvrdí, že obvodní soud i soudní exekutor určili tarifní hodnotu podle nesprávného ustanovení advokátního tarifu, čímž rozhodli v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a porušili základní práva stěžovatelky. Napadená rozhodnutí stěžovatelka označuje za překvapivá, a tudíž porušující principy předvídatelnosti soudního rozhodování a legitimního očekávání. Stěžovatelka dále namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřesvědčivě a nesprávně odůvodněná, z čehož pramení jejich nepřezkoumatelnost a porušení práva stěžovatelky na řádné odůvodnění rozhodnutí. 11. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud posoudil dále obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný. 12. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává zejména přehodnocení právních závěrů, k nimž dospěl obvodní soud. Ústavní soud nicméně konstantně připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není další pravidelnou přezkumnou instancí jejich rozhodnutí s výjimkou případů, ve kterých mohlo postupem obecných soudů dojít k porušení ústavně zaručených práv či svobod. 13. Ústavní soud v této souvislosti dále podotýká, že k zásahům do rozhodovací činnosti týkající se náhrady nákladů (nejen) exekučního řízení přistupuje v obecné rovině značně zdrženlivě, neboť se jedná o výhradní doménu civilních soudů. Jakkoliv se může spor o náhradu nákladů exekuce dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity znamenající porušení základních práv a svobod, což činí ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávního rozměru pouze v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025, zejména body 11 a 34). Posuzovaná věc ovšem takový případ nepředstavuje. 14. Z judikatury Ústavního soudu a zejména z citovaného stanoviska pléna plyne, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ústavní soud by totiž jinak působil jako nejvyšší nákladový soud, který by opakovaně přezkoumával výklad podústavního práva v oblasti, kde není přípustné dovolání a která je z hlediska ústavnosti podružná - to mu však nepřísluší (srov. znovu nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025, bod 37, a např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3227/24 ze dne 26. 3. 2025, bod 6, či sp. zn. IV. ÚS 2528/21 ze dne 19. 10. 2021, bod 11). 15. Přezkum ústavnosti napadených rozhodnutí je založen na posouzení, zda soudem podaný výklad dotčených ustanovení zákona je výrazem interpretační svévole, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně který vybočuje z mezí všeobecně akceptovaného chápání dotčených právních institutů, a jenž tím představuje výklad extrémní, resp. excesivní. Nepostačí namítat, že v napadených rozhodnutích bylo vyloženo právo jinak, než jak to odpovídá představě stěžovatelky. 16. Soudní exekutor se přidržel právního názoru vysloveného obvodním soudem, přičemž transparentně a srozumitelně odůvodnil, jakým způsobem náklady exekuce určil. Obvodní soud následně napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce přezkoumal a shledal, že náklady exekuce byly stanoveny ve správné výši, přičemž se sice stručně, ale dostačujícím způsobem vypořádal s námitkami, které stěžovatelka uplatnila. Ústavní soud v tomto směru i doplňuje, že se jedná o druhé rozhodnutí v posuzované věci, kdy obvodní soud již v usnesení č. j. 54 EXE 252/2021-835 ze dne 13. 5. 2025, bod 29 tento svůj závěr vysvětlil. Těmto závěrům, i s ohledem na výše uvedená omezená východiska přezkumu, nemůže Ústavní soud z hlediska ústavnosti nic vytknout. 17. Na závěr Ústavní soud konstatuje, že v nynější věci neshledal žádné mimořádné okolnosti, pro které by se mohl věcí i přes svůj nákladový charakter zabývat. Doplňuje k tomu, že ani stěžovatelka žádné mimořádné okolnosti, pro které by případ přesahoval věc samotnou, nevymezuje. 18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu