Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. R., právně zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti dodatečnému souhlasu s prohlídkou jiných prostor a pozemků vydanému dne 25. září 2025 Obvodním soudem pro Prahu 7, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného dodatečného souhlasu soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práva na ochranu soukromí ve smyslu čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"), práva na ochranu obydlí podle čl. 12 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. 2. Stěžovatel je spolu s dalšími osobami trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. V rámci trestního řízení byly prováděny domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků; mezi nimi i prostor, jež provozuje stěžovatel v rámci podnikatelské činnosti. Pro část z nich však v době realizace prohlídky neměly orgány činné v trestním řízení soudem vydané povolení, byly tak realizovány jako neodkladné a neopakovatelné úkony, přičemž stěžovatel poskytl orgánům činným v trestním řízení součinnost tak, že prostory odemkl a udělil souhlas s prohlídkou těchto prostor. Tento souhlas však stěžovatel později zpochybnil, proto dozorující státní zástupkyně následně požádala soud o dodatečný souhlas s prohlídkou. 3. V žádosti o dodatečný souhlas státní zástupkyně uvedla, že bylo nezbytné urychleně provést prohlídku prostor, neboť se v ní nacházely věci související s trestnou činností (omamné a psychotropní látky, listiny či věci související s nákupem a distribucí uvedených látek, výpočetní technika a další), přičemž hrozilo jejich zničení či jiné zcizení ze strany stěžovatele či jiných osob. Souhlasu současně nebylo možné dosáhnout předem. S těmito závěry se Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ztotožnil a napadený souhlas s obdobným odůvodněním vydal. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadený souhlas byl vydán v rozporu se zákonem (resp. je projevem obcházení zákona) a je tak nekompatibilní s lidskoprávními standardy uvedenými v bodě 1. Souhlas nijak neodůvodňuje, proč by mělo jít o neodkladný a neopakovatelný úkon, pouze obecně poukazuje na typ trestné činnosti. Současně nebyl vydán bezodkladně po provedení úkonu, ale až o tři dny později. Z jeho odůvodnění je pak zřejmé, že se orgány činné v trestním řízení tímto postupem pouze snažily zhojit svá vlastní předchozí pochybení, když si pro prohlídku prostor neopatřily souhlas předchozí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). 7. Ústavní soud předesílá, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Sluší se proto poznamenat, že prohlídka prostor tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení trestního, které upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může případně v takových situacích kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 411/26). O takovou situaci však v dané věci nejde. Stěžovatel se nadto bude moci případnému použití zjištění z provedené prohlídky bránit v řízení o věci samé před soudem, jehož závěry pak budou moci být po pravomocném skončení posouzeny Ústavním soudem. 8. Podstatou námitek stěžovatele je nenaplnění zákonných podmínek pro vydání dodatečného souhlasu a tím způsobená neústavnost. Ústavní soud však v napadeném souhlasu takové vady neshledal. Souhlas je dostatečně odůvodněn ústavně-konformním způsobem, přičemž jsou z něj seznatelné důvody, pro něž nebylo možné souhlasu dosáhnout dříve. Stejně tak se soud v dostatečném rozsahu zabýval tím, proč jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. 9. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonu odůvodnil obvodní soud (odkazem na žádost státní zástupkyně) zejména hrozbou ze zničení důležitého důkazního materiálu a tím i zmaření účelu prohlídky i trestního řízení. Namístě je také odkaz na typovou trestnou činnost, neboť zejména v oblasti (organizované) drogové kriminality je nezbytné postupovat nanejvýš efektivně a obezřetně z důvodu specifičnosti trestné činnosti i zapojení většího počtu osob, které mohou ve vzájemné spolupráci usilovat o sabotování průběhu trestního řízení. Důvody pro vydání dodatečného souhlasu s prohlídkou jsou tak dostatečné a z ústavního pohledu aprobovatelné (srov např. usnesení ze dne 21. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2001/24, usnesení ze dne 17. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3129/23, usnesení ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 646/24 a řadu dalších). 10. Stejně tak důvody, proč nebylo možno souhlas opatřit dříve, jsou vysvětleny zcela dostačujícím způsobem. Klíčové přitom je, že orgány činné v trestním řízení do prostor "nevtrhly" bez jakéhokoli podkladu, ale prohlídku realizovaly na podkladě souhlasu stěžovatele. Ten svůj souhlas začal zpochybňovat až po provedení prohlídky, která tak byla orgány činnými v trestním řízení realizována v dobré víře na základě tehdy nezpochybněného souhlasu. Naopak je projevem šetrnosti orgánů činných v trestním řízení k právům stěžovatele skutečnost, že se nespokojily se zpochybněným souhlasem, ale místo něj státní zástupkyně navrhla soudu vydat dodatečný souhlas, jakožto procesní záruku úkonu trestního řízení za současného ohledu na práva stěžovatele. Obdobně lze odůvodnit i časovou prodlevu mezi realizací prohlídky a žádostí o dodatečný souhlas - kromě toho, že nejde o prodlevu nepřiměřenou, byla způsobena minimálně zčásti jednáním stěžovatele, které orgány činné v trestním řízení nemohly předvídat. 11. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu