Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti S. G., zastoupeného advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-116033-3/SO-2025 ze dne 3. 11. 2025, za účasti Ministerstva vnitra jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a argumentace stěžovatele 1. Stěžovatel podal u Krajského úřadu Karlovarského kraje žádost o udělení státního občanství České republiky. Krajský úřad žádost postoupil ministerstvu vnitra, odboru všeobecné správy. Ministerstvo žádost zamítlo podle § 13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky, protože na základě stanovisek policie a zpravodajských služeb České republiky vyšlo najevo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu. Rozklad proti tomuto rozhodnutí ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl. V rozhodnutí ministr podrobně vysvětlil povahu § 13 odst. 2 a § 22 odst. 3 zákona o statním občanství i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, věnoval se také významu stanovisek bezpečnostních sborů a ústavní konformitě zákonné úpravy. 2. Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministra vnitra ústavní stížnost, protože podle něj porušuje jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvádí, že nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Ačkoliv stěžovatel není obeznámen s důvody zachycenými v režimu utajení, považuje je za nepravdivé a irelevantní pro zamítnutí jeho žádosti. Stěžovatel tudíž žádá o přezkoumání obsahu utajované informace. Vyhodnotí-li ji Ústavní soud jako nedostatečně intenzivní pro zamítnutí podané žádosti, žádá o zrušení napadeného rozhodnutí. II. Posouzení Ústavním soudem 3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 4. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16, zejména bod 61 odůvodnění). 5. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavnímu pořádku, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv (nález sp. zn. Pl. ÚS 39/17). 6. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 zákona o státním občanství). 7. Ústavní soud přitom rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky (podrobněji k postupu Ústavního soudu viz nálezy sp. zn. III. ÚS 22/20 a III. ÚS 2116/21). 8. Soudci Ústavního soudu mají podle § 58 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně utajovaných informací přístup k utajované informaci všech stupňů. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele a vyžádaného správního spisu Ústavní soud zjistil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo. 9. K tomu jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu. Jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá na jeho udělení ústavně zaručené základní právo ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz § 12 a § 13 zákona o státním občanství). Z podkladů předložených ministerstvem přitom vyplývá, že žádost stěžovatele byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném řízení. 10. Napadené rozhodnutí tedy neporušilo základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu