Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Stanislava Materny, zastoupeného advokátkou JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 54/2025-48 ze dne 30. 10. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 141 A 39/2024-26 ze dne 31. 3. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Města X jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Obec odstranila odstavené vozidlo postupem podle § 105 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Stěžovatel požadoval, aby mu obec umožnila nahlédnout do spisu, který k tomuto postupu vedla. Obec mu to neumožnila s tím, že nejde o správní řízení, a proto se neuplatní ani právo nahlížet do spisu podle správního řádu. 2. Stěžovatel proto před správními soudy podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, ve které požadoval, aby soud uložil obci povinnost umožnit stěžovateli do spisu nahlédnout. Správní soudy však postup obce napadenými rozsudky potvrdily. Postup k odstranění odstaveného vozidla podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností není ani podle soudů správním řízením, nevztahují se tak na něj ustanovení správního řádu týkající se vedení spisu a práva účastníků nahlížet do spisu. Nejvyšší správní soud (NSS) ale také uvedl, že osobě, jejíž práva byla postupem obce dotčena, musí správní orgán umožnit uplatnit její práva a oprávněné zájmy z pozice dotčené osoby ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu, a tudíž umožnit nahlédnout do dokumentace související s postupem obce podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností. Vlastníku vozidla musí být zachována možnost ověřit, zda byly splněny zákonné podmínky pro postup obce k odstranění odstaveného vozidla. V nynějším případě se nicméně stěžovatel po celu dobu řízení domáhal nahlížení do dokumentace jenom na základě svého domnělého procesního postavení, aniž by prokázal své vlastnictví k vozidlu (i když se jako vlastník označuje). Svou kasační argumentaci podle NSS vystavěl výlučně na procesní stránce věci: zda měl mít postavení účastníka správního řízení a s tím související právo nahlížet do spisu. NSS proto rozsudek krajského soudu nezrušil, pouze jeho závěr v odůvodnění korigoval. 3. Stěžovatel podal proti oběma rozsudkům ústavní stížnost, neboť má za to, že porušují jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (Listina), právo být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Napadená rozhodnutí podle něj také porušují čl. 1 odst. 1 Ústavy. 4. Ústavní soud však po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 5. Převážná část stěžovatelovy argumentace v ústavní stížnosti zpochybňuje závěr Nejvyššího správního soudu ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně vlastnického práva stěžovatele k odstraněnému vozidlu. Ústavní soud však není další instancí v soustavě správních soudů a ústavní stížnost neslouží k napravení nesprávných skutkových zjištění nebo dílčích právních závěrů o výkladu podústavního práva. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje jen v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). 6. Dílčí závěr NSS, který stěžovatel rozporuje, se však žádného stěžovatelova základního práva nedotýká. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že NSS porušil jeho právo na soudní ochranu, protože opomenul podstatnou námitku stěžovatele v kasační stížnosti ohledně vlastnictví vozidla. NSS tuto námitku neopomenul, jen ji posoudil jinak, než jak ji vidí stěžovatel - ostatně stěžovatel závěry NSS v této otázce rozsáhle zpochybňuje. Posouzení této dílčí otázky ale nemá žádný ústavněprávní rozměr právě z toho důvodu, že se její řešení nedotýká žádného základního práva. NSS v napadeném rozsudku vysvětlil, že pokud jde o klíčové otázky stěžovatelovy argumentace v kasační stížnosti (procesní stránka věci - použití části druhé správního řádu), krajský soud je posoudil správně, nehledě na určení vlastnictví k vozidlu (viz bod 26 rozsudku NSS). 7. Jinou otázkou, ke které směřuje druhá část ústavní stížnosti, jsou prostředky obrany proti případnému nezákonnému postupu obce při odstraňování odstaveného vozidla podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností. Stěžovatel poukazuje na to, že postup obce měl za následek nevratné odnětí a zničení věci, aniž by měl stěžovatel k dispozici odpovídající procesní záruky. Podle Ústavního soudu se ale tato argumentace zaprvé míjí s jádrem posuzované věci, ve které jde pouze o možnost nahlížení do spisu obecního úřadu, a zadruhé přehlíží, že i podle NSS se osoba dotčená odstraněním odstaveného vozidla může proti postupu obce bránit zásahovou žalobou. Stěžovatel má navíc k dispozici také řízení o náhradě škody. Jak vysvětlil NSS v bodě 25 napadeného rozsudku, informace z dokumentace související s postupem podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností může dotčená osoba získat skrze přiměřenou aplikaci ustanovení o nahlížení do spisu podle § 154 správního řádu. Stěžovatel má tedy k dispozici účinné procesní prostředky nápravy. V nynějším řízení ale stěžovatel nebrojil proti samotnému postupu obce při odstraňování odstaveného vozidla, ale pouze proti nemožnosti nahlédnout do spisu. 8. Polemika stěžovatele se závěry správních soudů, že postup obce podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností je správním řízením, jenom opakuje argumentaci, s níž se už podrobně vypořádaly správní soudy, týká se intepretace podústavního práva a Ústavní soud na výkladu správních soudů neshledává nic protiústavního. 9. Napadené rozsudky neporušily základní práva stěžovatele. Ústavní soud tak stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu