Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. Š., zastoupeného JUDr. Bc. Rudolfem Kožušníkem, advokátem, sídlem Šumavská 1085/12, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2026 sp. zn. 14 Co 7/2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. prosince 2025 sp. zn. 50 Nc 6004/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a za účasti nezletilého A. Š., nezletilého T. Š. a S. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, jakož i porušení čl. 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") zamítl návrh stěžovatele (otce nezletilých) na nařízení předběžného opatření ohledně péče o nezletilého T., jímž se měl svěřit do střídavé péče obou rodičů specifikovaným způsobem po dobu trvání řízení o úpravě poměrů (výrok I), a nařídil předběžné opatření, jímž se nezletilý T. pro období vánočních prázdnin ve školním roce 2025/2026 svěřil v rozhodnutí specifikovaných dnech do zatímní péče stěžovatele (výrok II). Zároveň zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření ohledně péče o nezletilého A. v období vánočních prázdnin v roce 2025/2026 (výrok III). Obvodní soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro nařízení nového předběžného opatření, kterým by se měnilo předběžné opatření ze září 2025, jímž byl nezletilý T. do pravomocného rozhodnutí ve věci svěřen do péče stěžovatele od pátku lichého týdne do pondělí následujícího sudého týdne a v ostatních dnech svěřen do zatímní péče vedlejší účastnice (matky nezletilých). Takovým rozhodnutím by podle obvodního soudu bylo do jisté míry předjímáno rozhodnutí ve věci samé. Dosud navíc nebyl vypracován znalecký posudek k posouzení, jaký rozsah péče je v nejlepším zájmu nezletilého. Vedlejší účastnice nadto opakovaně upozorňovala na snahu stěžovatele o manipulaci nezletilými. Oba nezletilí jsou přitom od počátku řízení zataženi do rodičovského konfliktu a zůstává otázkou, do jaké míry skutečně prezentují své názory a přání. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozhodnutím zastavil řízení o odvolání stěžovatele proti výrokům II a III usnesení obvodního soudu (výrok I) a ve výroku I jej potvrdil (výrok II). Vzhledem k tomu, že výroky II a III usnesení obvodního soudu se týkaly vánočních prázdnin, v době rozhodování městského soudu již jejich účinky pominuly, a nastala tak neodstranitelná překážka řízení. Dále dospěl k závěru, že rozsah péče navrhovaný stěžovatelem nelze bez dalšího dokazování upravit formou předběžného opatření. To i vzhledem k nutnosti posouzení předpokladů výkonu rodičovské odpovědnosti obou rodičů a jejich výchovných schopností. Jakkoliv při rozhodování je třeba vzít v úvahu přání nezletilých, samotné přání nezletilého T. nebylo důvodem pro změnu dosavadního předběžného opatření. II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele si oba nezletilí přejí trávit čas společně a nezletilý T. si přeje být více se svým bratrem a stěžovatelem. Návrh stěžovatele podpořil i opatrovník nezletilého T., který je s rodiči dlouhodobě intenzivně v kontaktu. Podle stěžovatele je režim minimálně středa až pondělí nezbytný k zajištění funkční otcovské role v životě nezletilého T. Současný stav narušuje i pouto s nezletilým A., bratrem nezletilého T. Soudy své závěry nijak neodůvodnily. Pro závěr o ovlivnění názoru nezletilého T. stěžovatelem není opora ve spisu. Obvodní soud pominul, že vedlejší účastnice odmítá jakýkoli styk stěžovatele s nezletilým T. mimo období jeho péče. Soudy nepřihlédly k výchovným schopnostem stěžovatele. Rozhodnutí podle návrhu stěžovatele nebrání ani povaha předběžného opatření. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 6. Ústavní stížnost není přípustná v části směřující proti výrokům II a III usnesení obvodního soudu a výroku I usnesení městského soudu. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z ústavní stížnosti přitom vyplývá, že to stěžovatel neučinil a nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (srov. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08). Pro úplnost lze uvést, že stěžovatel ani netvrdí žádné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 7. Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel v tomto rozsahu vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Stěžovatel v právě posuzované věci brojí proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření. Je třeba připomenout, že předběžná opatření zasahují do poměrů účastníků nikoli konečným způsobem. S ohledem na to do takových rozhodnutí Ústavní soud zpravidla nezasahuje a podrobuje je ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. nálezy ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21 (N 91/113 SbNU 94), bod 16, nebo ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 (N 144/70 SbNU 347)]. V rámci něj posuzuje, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole dle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny (např. nálezy ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23, bod 17, nebo ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98). 9. Lze konstatovat, že napadená rozhodnutí byla vydána soudy, tedy orgány příslušnými o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření rozhodnout, a na základě ustanovení, která jejich vydání umožňují. To ostatně stěžovatel nijak nezpochybňuje. 10. Z ústavní stížnosti ve spojení s napadenými rozhodnutími svévole obecných soudů nevyplývá. Stěžovatel pouze opakuje argumentaci, se kterou se obecné soudy důkladně vypořádaly. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy vzaly v úvahu názor nezletilého T. a vysvětlily, proč za aktuálního stavu nebylo v jeho nejlepším zájmu vyhovět návrhu stěžovatele. Dospěly-li v kontextu posuzované věci k závěru, že pro případné rozšíření péče stěžovatele o nezletilého T. je třeba provést řádné dokazování, nelze jim z ústavněprávního hlediska nic vyčítat. 11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu