Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Iva Exela, zastoupeného Mgr. Janem Teclem, advokátem se sídlem Žižkova 3070, Havlíčkův Brod, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2079/2025-319 ze dne 2. 12. 2025, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 Co 302/2024-262 ze dne 14. 1. 2025 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 24 EXE 828/2023-144 ze dne 16. 10. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně jako účastníků řízení a Okresního podniku služeb Zlín, s.p. v likvidaci, sídlem Kvítková 4703, Zlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Okresní soud ve Zlíně zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce, nařízené dne 26. 6. 2023 pro vymožení částky ve výši 696 768 Kč, kterou stěžovatel dlužil vedlejšímu účastníkovi. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesení okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl. 2. Obecné soudy mj. zdůraznily, že stěžovatelem tvrzené procesní vady, které předcházely vydání exekučního titulu, nemohou být nyní v exekučním (vykonávacím) řízení zkoumány (srov. bod 7 usnesení Nejvyššího soudu a bod 17 usnesení okresního soudu). Soudy neshledaly žádné mimořádné okolnosti odůvodňující výjimečné prolomení této zásady. 3. Stěžovatel v postupu obecných soudů spatřuje porušení svých základních práv, konkrétně čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 16 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele je exekuční titul, na jehož základě je vedena exekuce, vadný. K tomu podle stěžovatele de facto dospěl i Evropský soud pro lidská práva, který ve stěžovatelově věci č. 48962/99 vyslovil, že v řízení, které předcházelo prohlášení konkurzu, bylo porušeno právo na spravedlivý proces, a to tím, že nebylo nařízeno veřejné jednání před soudem v řízení o prohlášení konkurzu. Stěžovatel má za to, že vykonání exekučního titulu, navazujícího na konkurzní řízení stižené vadou, by způsobilo zjevnou nespravedlnost a mířilo by proti základním principům právního státu. Podle stěžovatele je na místě uplatnit "doktrínu plodů z otráveného stromu". Stěžovatel nadto doplňuje, že za současného právního stavu by již mohl podat návrh na obnovu řízení podle § 119 zákona o Ústavním soudu, avšak v tehdy účinném znění zákona tak učinit nemohl. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nad rámec toho Ústavní soud ve stručnosti uvádí následující. 5. Stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že by obecné soudy nebraly v potaz závěry citovaného rozsudku ESLP. Soudy tento rozsudek reflektovaly, avšak ústavně konformně odůvodnily, že nemůže mít vliv na výsledek vykonávacího řízení. Již okresní soud a následně také Nejvyšší soud stěžovateli vysvětlily, že k případným vadám řízení, jež předcházely vydání exekučního titulu, nelze nyní v exekučním řízení přihlížet. To je podstatou posuzované věci. 6. Jak navíc upozornil Nejvyšší soud v bodě 8 napadeného usnesení, ESLP striktně vzato ani nezpochybnil správnost exekučního titulu samotného, ale pouze konstatoval procesní vady řízení, které vedlo k jeho vydání. I kdyby přitom ESLP správnost exekučního titulu zpochybnil, ani tak by obecné soudy v zásadě nebyly oprávněny ve vykonávacím řízení tento exekuční titul přezkoumávat. 7. Obecné soudy nadto řádně odůvodnily, že v posuzovaném případě neshledaly žádné důvody pro to, aby výjimečně opustily zákaz přezkumu exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Ústavní soud má ve shodě s obecnými soudy za to, že nelze aplikovat nosné důvody nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18. V něm sice Ústavní soud výjimečně zásadu nepřezkoumatelnosti exekučního titulu ve vykonávacím řízení prolomil, ale skutkové okolnosti tohoto nálezu jsou se zde posuzovaným případem nesrovnatelné. 8. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu