Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Staňka, právně zastoupeného Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem Humpolecká 4348, 580 01 Havlíčkův Brod, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2025 č. j. 49 Co 232/2025-717, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny a principu proporcionality zásahu veřejné moci dle čl. 4 odst. 4 Listiny. K namítaným porušením mělo dojít v důsledku uložení (dle stěžovatele nezákonné) pořádkové pokuty. 2. Stěžovateli byla usnesením Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 9. 2025 č. j. 4 C 401/2023-693 uložena pořádková pokuta ve výši 25 000 Kč z důvodu, že se dne 3. 9. 2025 bez vážného důvodu či omluvy nedostavil k výslechu před soudem, přestože byl k tomuto řádně předvolán a o možných následcích nedostavení se i poučen. Okresní soud uzavřel, že prvotní tvrzení stěžovatele, že mu v účasti u soudu brání zdravotní důvody, bylo vyvráceno vyjádřením ošetřujícího lékaře a povrchové zranění nohy, s nímž byl stěžovatel dne 2. 9. 2025 ošetřen, mu nemohlo v účasti na jednání zabránit. To navíc v situaci, kdy se stěžovatel omluvil též ze své účasti na jednání dne 7. 5. 2025, a to pro svůj nepříznivý zdravotní stav, jenž stěžovatel sice doložil dvěma lékařskými zprávami, jejich aktuálnost však byla vydávajícími lékaři vyvrácena. Okresní soud proto označil jednání stěžovatele za záměrně obstrukční. Stěžovatel proti usnesení okresního soudu podal odvolání. 3. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že stěžovateli byla uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu v tom, že ze stěžovatelem předložených lékařských zpráv a následných konzultací okresního soudu s vydávajícími lékaři nevyplývá, že by stěžovatel trpěl takovými zdravotními obtížemi, které by mu bránily v účasti na jednáních, k nimž byl stěžovatel předvolán. Krajský soud se však neztotožnil se závěrem okresního soudu týkajícího se zhodnocení zdravotní způsobilosti stěžovatele k účasti na soudním jednání dne 3. 9. 2025 v návaznosti na zranění, s nímž byl stěžovatel nemocničně ošetřen dne 2. 9. 2025. Takový závěr však dle krajského soudu nemá vliv na to, že stěžovatel se bezdůvodně nedostavil na jednání okresního soudu dne 7. 5. 2025 a obdobný postup s poukazem na svůj zdravotní stav zopakoval i ve vztahu k jednání okresního soudu dne 3. 9. 2025. Krajský soud současně přehodnotil úvahu okresního soudu o výši pořádkové pokuty, na základě čehož uložil stěžovateli pokutu při dolní hranici zákonné sazby. Dovolání proti napadenému usnesení nebylo přípustné. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých základních práv, když namítá, že napadeným usnesením krajského soudu byl pořádkovou pokutou sankcionován za jiné jednání, než za které byl sankcionován usnesením okresního soudu, čímž krajský soud porušil princip dvouinstančního řízení. Obecné soudy dle stěžovatele dále založily svá rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud poté ve svém rozhodnutí vycházel především z vyjádření ošetřujícího lékaře ze dne 19. 8. 2025 a pominul dřívější stěžovatelem předložené lékařské zprávy, což vyústilo v časovou nelogičnost důkazního hodnocení krajského soudu zakládající extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Uložením pořádkové pokuty, jež má povahu prostředku ultima ratio, bylo nepřiměřeně zasaženo do práv stěžovatele jako svědka v situaci, kdy ostatní pořádkové pokuty, jež byly soudem prvního stupně uloženy dalším subjektům, byly dle stěžovatele zcela zrušeny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). 7. Rozhodnutí obecných soudů o uložení pořádkové pokuty podle § 53 odst. 1 o. s. ř. jsou v zásadě způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod sankcionovaných subjektů, a proto náleží možnost jejich přezkumu Ústavním soudem k základním ústavním principům spravedlivého procesu. Ústavní soud se však při takovém přezkumu omezuje pouze na posouzení, zda byly dodrženy ústavní hranice a zda rozhodnutím obecného soudu nedošlo k porušení základních práv (srov. např. nález ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3664/14, usnesení ze dne 11. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2444/22 nebo usnesení ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. III. ÚS 469/22). 8. V souladu s § 53 odst. 1 o. s. ř. lze pořádkovou pokutu uložit tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, a jde proto o nástroj k zajištění nerušeného a důstojného průběhu řízení a k vynucení splnění procesních povinností, mezi něž se řadí mj. i povinnost svědka dostavit se k soudu na řádné a včasné předvolání (srov. např. nález ze dne 17. 10. 2000 sp. zn. I. ÚS 211/99 nebo usnesení ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 2882/09). Osoba, jíž je pořádková pokuta uložena, musí mít k dispozici procesní záruky předpokládané hlavou pátou Listiny. Mezi ně spadají mj. požadavky na proporcionalitu pokuty ve vztahu k deliktnímu jednání nebo na možnost sankcionované osoby se vyjádřit a uplatnit přiměřený opravný prostředek (srov. např. usnesení ze dne 3. 1. 2011 sp. zn. IV. ÚS 652/10 nebo usnesení ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 2882/09). Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí být řádně odůvodněno, a to jak ve vztahu k důvodům jejího uložení, tak k její výši. Přitom platí, že při individualizaci výše pokuty musí soud reflektovat majetkové poměry trestaného. Nedostatečné odůvodnění přitom může založit rozpor se zásadami spravedlivého procesu (srov. např. nález ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3664/14 či usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 3592/12). Rozhodnutí o pořádkové pokutě současně nesmí být pro trestaného překvapivé (např. pokud odvolací soud rozhoduje o jiném jednání, než za které uložil pořádkovou pokutu prvostupňový soud - srov. např. nález ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 1489/13, nebo pokud odvolací soud neumožní účastníku reagovat na nové rozhodné okolnosti - srov. např. nález ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3664/14 nebo usnesení ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 470/16). 9. Svojí první námitkou brojí stěžovatel zejména proti překvapivosti napadeného usnesení (viz bod 4 výše). Ústavní soud však dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu za překvapivé považovat nelze. Byť nekonstatováno výslovně, z usnesení okresního soudu totiž vyplývá, že okresní soud nedospěl k závěru o uložení pořádkové pokuty stěžovateli výlučně a izolovaně na základě nedostavení se stěžovatele z důvodu náhlých zdravotních obtíží bez řádné a včasné omluvy na soudní jednání dne 3. 9. 2025, k němuž byl stěžovatel řádně předvolán. Uložení pořádkové pokuty okresním soudem lze naopak považovat za vyústění opakovaného jednání stěžovatele spočívajícího ve vyhýbání se povinnosti dostavit se k soudu, které stěžovatel odůvodnil pouze doložením několika lékařských zpráv, které však nebyly dle závěru soudu aktuální. K uložení pořádkové pokuty pak soud přistoupil až poté, co se stěžovatel bez řádné omluvy nedostavil na další jednání. Tyto skutečnosti byly vzaty do úvahy při rozhodování o uložení pořádkového opatření, jak je zřejmé z rozhodnutí obou soudů. Krajský soud totiž právě na základě již vymezeného skutkového základu částečně navázal na závěry okresního soudu co do zjevnosti soustavného obstrukčního jednání stěžovatele a částečně tyto závěry přehodnotil, a to ve stěžovatelův prospěch a s vyšší mírou ohleduplnosti k jeho zdravotnímu stavu i jeho majetkovým poměrům jak (i) vzhledem k důvodům uložení pořádkové pokuty, kdy poukázal na nepřiměřenost posouzení náhlé změny zdravotního stavu stěžovatele ze strany okresního soudu, tak (ii) vzhledem k výši uložené pořádkové pokuty, jíž krajský soud z důvodu nedostatečně průkazné úvahy okresního soudu snížil na dolní hranici zákonné sazby. Nejenže tak v napadeném usnesení krajský soud vycházel z již vymezeného skutkového základu a dále jej sám nijak nedoplňoval ani neměnil, ale současně vyšel stěžovateli do značné míry vstříc, když logicky a přesvědčivě korigoval závěry okresního soudu v jeho prospěch. Proto jeho rozhodnutí nemůže být shledáno překvapivým. 10. K ostatním námitkám stěžovatele Ústavní soud dodává, že jsou zcela nepodložené, neboť v rozhodnutích obecných soudů nelze důvody pro vyhovění těmto námitkám nalézt. V rozporu s tvrzením stěžovatele totiž obecné soudy založily svá tvrzení na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy nevycházely pouze (či především) z jednoho vyjádření lékaře, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž vzaly v úvahu veškeré stěžovatelem předložené lékařské zprávy, jakož i konzultace aktuálnosti závěrů těchto zpráv s vydávajícími lékaři. Postup obecných soudů proto v žádném případě nezaložil extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Stejně tak se nelze domnívat, že by uložená pořádková pokuta byla nepřiměřená, neboť co do důvodů jejího uložení lze poukázat na zjevné a opakující se obstrukční jednání stěžovatele vůči obecným soudům a co do výše na již zmíněnou vstřícnou korekci pokuty krajským soudem. 11. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že napadené usnesení krajského soudu není stiženo vadami ústavněprávního charakteru, neboť jím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu