Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti usnesení Okresního soudu pro Prahu 7 č. j. 5 C 231/2014-247 ze dne 7. 1. 2026, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní soud obdržel dne 12. 3. 2026 podání nazvané "prvotní ústavní stížnost", které směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení, kterým měla být zamítnuta žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání. 2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. 3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, neboť k němu není přiloženo napadené rozhodnutí a nejsou v něm uvedeny ani konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá jeho zrušení. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Je tedy nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal fakticky blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání, a nepřiložil k ní ani napadené rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020). 4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický. 5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 nebo IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. 6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (naposledy v usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26 ze dne 18. 2. 2026; dále srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023, I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023, IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023, IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022, II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022, IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021, I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a další). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj 2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. 3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, neboť k němu není přiloženo napadené rozhodnutí a nejsou v něm uvedeny ani konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá jeho zrušení. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Je tedy nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal fakticky blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání, a nepřiložil k ní ani napadené rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020). 4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický. 5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 nebo IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. 6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (naposledy v usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26 ze dne 18. 2. 2026; dále srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023, I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023, IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023, IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022, II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022, IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021, I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a další). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj