Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. ledna 2026 č. j. 4 KZN 3294/2025-15, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 12. prosince 2025 č. j. 1 ZN 4192/2025-24 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, oddělení hospodářské kriminality ze dne 3. listopadu 2025 č. j. KRPT-85937-30/TČ-2025-070281, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí orgánů činných v trestním řízením, protože podle něj porušily jeho právo na účinné vyšetřování při prověřování domnělého trestného činu křivého obvinění. 2. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal trestní oznámení vůči paní H. F. (dále jen "paní F."). Paní F. a stěžovatel spolu dříve vedli občanskoprávní spor o určení vlastnického práva k nemovitým věcem. V tomto řízení paní F. údajně opakovaně vypovídala nepravdivě a osočovala stěžovatele z nepoctivého jednání a spáchání trestného činu. Paní F. zřejmě tvrdila, že jí byla kupní smlouva na nemovité věci podstrčena, neuzavřela ji svobodně a bylo zneužito její tísně. 3. Policejní orgán nejprve zahájil trestní stíhání paní F. pro podezření ze spáchání zločinu podvodu ve stádiu pokusu, toto usnesení bylo ale později zrušeno. Poté rozhodl o odložení věci s tím, že nejde o podezření z trestného činu. Stěžovatel s rozhodnutím nesouhlasil a podal vůči němu stížnost. Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství") stížnost zamítlo, stěžovatel tedy dále uplatnil podnět k výkonu dohledu u Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství"). To jej však neshledalo důvodným a odložilo jej. 4. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení policejního orgánu a okresního státního zastupitelství a vyrozumění krajského státního zastupitelství. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na účinné vyšetřování. 5. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. 6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je v zásadě věcí orgánů veřejné moci. Ústavní soud pouze posuzuje, zda nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků. 7. Povinnost provést účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Plná povinnost provést účinné vyšetřování orgány veřejné moci existuje zejména u zásahů do práva na život [čl. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], zákazu mučení a jiného špatného zacházení (čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy) a zákazu nucených prací (čl. 9 Listiny a čl. 4 Úmluvy) [srov. nálezy ze dne 16. prosince 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13, bod 23; či ze dne 2. dubna 2025 sp. zn. IV. ÚS 3248/24, bod 30]. Povinnost účinného vyšetřování se však může vztahovat i na intenzivní zásahy do práva na soukromí (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, viz též usnesení ze dne 18. února 2026 sp. zn. IV. ÚS 3755/25). 8. Stěžovatel se práva na účinné vyšetřování domáhá v souvislosti s jím tvrzeným křivým obviněním. Vzhledem k tomu by do úvahy mohlo připadat jen právo na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, u nějž výjimečně Evropský soud pro lidská práva právo na účinné vyšetřování přiznává (viz usnesení ze dne 17. srpna 2021 sp. zn. III. ÚS 1527/21, bod 12 a tam citovaná judikatura). Avšak v tomto směru chybí jakékoliv hájitelné tvrzení ze strany stěžovatele, že by k porušení jeho práva na soukromý a rodinný život v potřebné intenzitě došlo a v čem konkrétně by mělo spočívat (viz též nález ze dne 7. ledna 2026 sp. zn. Pl. ÚS 27/25, bod 61). Stěžovatel v ústavní stížnosti jen uvedl, že je ohrožen tím, že proti němu mohlo být "potenciálně zahájeno trestní řízení", v čemž spatřuje zásah do svých osobnostních práv (ohrožení cti a pověsti). To však zjevně nepředstavuje hájitelné tvrzení, které by mohlo právo na účinné vyšetřování vyvolat, jelikož jde o čistě hypotetickou situaci, navíc bez jakékoliv konkrétnosti či bližší argumentace. 9. Nadto lze dodat, že v mezích přezkumu porušení práva na účinné vyšetřování je pro Ústavní soud rozhodné, že postup orgánů činných v trestním řízení nelze považovat za svévolný či zjevně vadný. Do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vydávaných v přípravném řízení trestním totiž zasahuje Ústavní soud jen ve zcela extrémních případech. O takový případ v nynější věci přitom nejde. 10. Zejména v napadeném vyrozumění krajského státního zastupitelství je logicky popsán a racionálně odůvodněn závěr, že stěžovatelem popsaným jednáním nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu. Krajské státní zastupitelství upozornilo, že trestný čin křivého obvinění lze spáchat pouze v úmyslu přímém, přičemž nelze dovozovat, že by paní F. konala záměrně a cíleně s jednoznačným vědomím, že jí sdělovaná informace je naprosto lživá. V rámci vyrozumění byly také uvedena skutková zjištění, která k tomuto závěru vedla, a bylo také náležitě reagováno na námitky stěžovatele. Na toto vyrozumění tedy Ústavní soud pro stručnost odkazuje. 11. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by orgány činné v trestním řízení porušily právo stěžovatele na účinné vyšetřování, odmítl jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu