Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky 1) A. A. a 2) nezletilé B. A. (jedná se o pseudonymy), zastoupené zákonnou zástupkyní A. A., obou právně zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 6, Brno, proti jinému zásahu veřejné moci, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížnost 1. Stěžovatelky se ústavní stížností domáhají vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud označil postup Vězeňské služby České republiky (dále jen "Vězeňská služba"), neumožňující předběžné projednání žádosti stěžovatelky 1) o povolení mít u sebe a starat se o stěžovatelku 2) (dále též "nezletilá") a neumožňující společný nástup stěžovatelky 1) s nezletilou do věznice bez jejich oddělení, za porušení základního práva stěžovatelek na respektování rodinného a soukromého života a za porušení práva nezletilé na ochranu zdraví, práva nebýt podrobena špatnému zacházení a práva na to, aby nejlepší zájem dítěte byl předním hlediskem v rozhodování. 2. Stěžovatelky dále navrhují, aby Ústavní soud Vězeňské službě přikázal před nástupem stěžovatelky do výkonu trestu odnětí svobody posoudit její žádost o povolení mít u sebe a starat se o nezletilou a v případě splnění podmínek a vyhovění žádosti zajistit jejich společný nástup do věznice bez vzájemného oddělení. 3. Dále stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud podle § 80 zákona o Ústavním soudu vydal předběžné opatření, kterým se Vězeňské službě zakazuje přijmout stěžovatelku 1) bez toho, aby spolu s ní byla současně přijata i nezletilá, eventuálně kterým by byl výkon trestu odnětí svobody odložen do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, eventuálně jakékoliv jiné předběžné opatření, které účinným způsobem zamezí oddělení stěžovatelek a nástupu stěžovatelky 1) do výkonu trestu odnětí svobody bez nezletilé. II. Skutkové okolnosti posuzované věci 4. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") č. j. 3 T 154/2023-619 ze dne 3. 4. 2024 byla schválena dohoda o vině a trestu mezi stěžovatelkou a státní zástupkyní, přičemž stěžovatelka byla uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku a podle § 216 odst. 1 trestního zákoníku byla odsouzena za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a současně sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a přečiny legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku a krádež podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání taktéž šesti měsíců. 5. Usnesením okresního soudu ze dne 3. 5. 2024 byl na stěžovatelčinu žádost odložen výkon trestu z důvodu jejího těhotenství na dobu jednoho roku po porodu. Nezletilá se narodila X.X.XXXX. Usnesením ze dne 24. 9. 2025 rozhodl okresní soud o další stěžovatelčině žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody tak, že ji zamítl s odkazem na § 323 odst. 2 trestního řádu, neboť odklad lze povolit pouze na dobu šesti měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. Stěžovatelčina stížnost proti usnesení okresního soudu byla zamítnuta usnesením krajského soudu ze dne 18. 12. 2025. 6. Dne 3. 2. 2026 byla stěžovatelce doručena výzva k nástupu výkonu trestu do věznice Brno-Bohunice. Dne 9. 2. 2026 podala stěžovatelka opětovnou žádost o odklad výkonu trestu, v níž poukázala na to, že je jedinou pečující osobou nezletilé, která je kojená a která je na stěžovatelku ještě více fixovaná ode dne, kdy byly obě účastnicemi dopravní nehody na začátku ledna 2026. Zdůraznila, že žádá o čas k vyřešení situace nezletilé, o kterou by v případě nástupu stěžovatelky k výkonu trestu neměl kdo pečovat. Žádost byla zamítnuta usnesením okresního soudu ze dne 16. 2. 2026 opět s odkazem na § 323 odst. 2 trestního řádu. 7. Na základě stěžovatelčiny žádosti ze dne 17. 2. 2026 vydal dne 24. 2. 2026 Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") rozhodnutí podle čl. 39 svého jednacího řádu (předběžné opatření), kterým uložil vládě České republiky odložit výkon trestu odnětí svobody stěžovatelky do 24. března 2026. ESLP dále požádal vládu o poskytnutí informací, zda a za jakých podmínek bude stěžovatelce umožněn výkon trestu odnětí svobody společně s nezletilou a zda bude při rozhodování o výkonu trestu vzat v úvahu nejlepší zájem dítěte. Poté, co vláda České republiky na uvedené otázky odpověděla, bylo předběžné opatření rozhodnutím ESLP ze dne 23. 3. 2026 zrušeno. III. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka 1) tvrdí, že nezlehčuje ani nepopírá trestnou činnost spočívající v opakovaných krádežích. Namítá však, že v současné době žije řádně, neužívá návykové látky, nepáchá trestnou činnost a řádně pečuje o nezletilou. Předkládá zprávy lékaře, psycholožky a orgánu sociálněprávní péče o dítě, podle kterých je v zájmu nezletilé, aby o ni dál pečovala, neboť jejich oddělení z důvodu nastoupení výkonu trestu by pro nezletilou představovalo závažné riziko pro její psychický vývoj. Stěžovatelka uvádí, že její kamarádka je ochotna o nezletilou krátkodobě, v případě nutnosti i dlouhodobě, pečovat v době, kdy ona bude ve výkonu trestu. 9. Stěžovatelka zdůrazňuje, že k uzavření dohody o vině a trestu přistoupila na základě informace od soudce a státní zástupkyně při konání hlavního líčení, že bude moci nastoupit do výkonu trestu společně s nezletilou. (K tomu Ústavní soud poznamenává, že zvukový záznam z hlavního líčení konaného dne 3. 4. 2024 neobsahuje žádnou zmínku o způsobu budoucího výkonu trestu odnětí svobody a nijak z něj nevyplývá, že by tato otázka byla při hlavním líčení jakkoliv řešena). Stěžovatelka tvrdí, že po obdržení výzvy k nástupu trestu podala žádost do Věznice Světlá nad Sázavou o společný nástup s nezletilou, byla však telefonicky informována, že musí nejprve nastoupit do nástupní věznice (v jejím případě Věznice Brno-Bohunice) a teprve po splnění podmínek může být převezena do Věznice Světlá nad Sázavou. Dále jí bylo sděleno, že výkon trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou jí bude umožněn pouze tehdy, bude-li mít ukončena všechna trestní řízení. Jelikož je však ještě stíhána pro další trestné činy (podle jejího tvrzení se jedná o skutky převážně z roku 2023 a dva skutky z roku 2024), nebude moci tuto podmínku splnit. Stěžovatelka uvádí, že by dohodu o vině a trestu neuzavřela, kdyby věděla, že nástup s nezletilou do věznice Světlá nad Sázavou nebude bezprostřední a bude moci nastat až po splnění podmínek. 10. Stěžovatelka má za to, že stav, kdy jí a nezletilé hrozí oddělení z důvodu jejího nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, je trvajícím zásahem orgánu veřejné moci do soukromého a rodinného života, který nemá zákonný podklad a je nepřiměřený. Tvrdí, že nezletilé hrozí závažná újma, pokud bude oddělena od stěžovatelky jako primární pečující osoby a pokud bude ukončeno kojení. Ve vztahu k ní se jedná o postup v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a o špatné zacházení, neboť jejím oddělením od stěžovatelky dojde k psychickému utrpení na straně nezletilé, ohrožení jejího vývoje a k zásahu do jejího zdraví nutným ukončením kojení. Upozorňuje na skutečnost, že oddělení matky od dítěte nemá oporu v zákoně, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a jedná se pouze o organizační praxi vězeňské služby. Podle stěžovatelky nic nebrání tomu, aby žádost o společný výkon trestu byla projednána před jejím nástupem do výkonu trestu. V případě negativního rozhodnutí by nezletilá měla prostor k postupnému navykání na péči jiné osoby a odstavování od kojení, a byly by tak respektovány maximální potřeby dítěte. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. S ohledem na to, proti čemu ústavní stížnost směřuje a čeho se domáhá, vyzval Ústavní soud stěžovatelku 1), aby mu sdělila, kdy podala žádost o společný nástup k výkonu trestu s nezletilou, zda a případně kdy bylo této žádosti vyhověno, zda se v případě nečinnosti Vězeňské služby bránila žalobou podle soudního řádu správního, případně z jakého důvodu tak neučinila. 12. Stěžovatelka 1) Ústavní soud informovala, že podala žádost o odklad trestu a odklad výkonu trestu, námitku podjatosti a návrh na odnětí a přikázání věci jinému soudu, návrh na povolení obnovy řízení a návrh u ESLP. Ve vztahu ke své žádosti podané do Věznice Světlá nad Sázavou uvedla, že ji podala v únoru 2026 a 1. 4. 2026 zaslala formuláře s přílohami. Dále sdělila, že nečinnosti ředitele věznice se zatím nebránila, neboť dle telefonického sdělení věznice dochází k psychologickému posouzení až ve věznici a není možné, aby bylo rozhodnuto před nástupem do výkonu trestu. To ostatně podle stěžovatelky vyplývá i z vyjádření vlády České republiky k jejímu podání u ESLP, které přiložila. 13. Stěžovatelka doplnila, že i v případě rychlého vyřízení její žádosti o výkon trestu společně s nezletilou by byla od nezletilé oddělena minimálně po dobu jednoho měsíce, což je v rozporu se zájmem nezletilé. Jelikož stěžovatelce hrozí dodání do výkonu trestu, nemůže aktuální hrozbu jejího oddělení od nezletilé vyřešit ani správní soudnictví, které není oprávněno rozhodovat o odkladu nástupu stěžovatelky do výkonu trestu do doby rozhodnutí o její žádosti. 14. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním podmínek pro projednání ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost není přípustná, neboť stěžovatelky nevyčerpaly všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 15. Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany základních práv a svobod, což znamená, že k přezkumu tvrzeného zásahu veřejné moci Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 285/26 ze dne 24. 3. 2026, body 2-3). Ústavní soud je tak zásadně oprávněn zasahovat až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený neústavní stav napravit a ochrany se nelze domáhat jiným zákonným způsobem (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1414/21 ze dne 14. 6. 2021, body 5-7). Pokud by Ústavní soud rozhodoval, aniž by byly využity všechny dostupné prostředky nápravy, nepřípustně by zasahoval do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. 16. Podaná ústavní stížnost fakticky směřuje proti tvrzené nečinnosti Věznice Světlá nad Sázavou, resp. Vězeňské služby. Stěžovatelka tvrdí, že v únoru 2026 podala žádost (aniž kopii žádosti Ústavnímu soudu předložila) a že ji 1. 4. 2026 doplnila požadovanými formuláři a přílohami. Dále uvádí, že podle zavedené praxe Vězeňské služby nemůže být o její žádosti před jejím nástupem k výkonu trestu rozhodnuto, přičemž odkazuje pouze na telefonickou informaci Věznice Světlá nad Sázavou a nijak jinak toto své tvrzení nedokládá. Ústavní stížností podanou 8. 4. 2026 (tedy bezprostředně po doložení požadovaných příloh) žádá Ústavní soud, aby označil postup Vězeňské služby za porušení práv stěžovatelek a aby Vězeňské službě přikázal žádost projednat. Stěžovatelka však podala ústavní stížnost, aniž by se tvrzené nečinnosti bránila přímo vůči Vězeňské službě a aniž by vyčerpala všechny prostředky, které jí v případě nečinnosti správního orgánu nabízí soudní řád správní (§ 79 a násl. s. ř. s.). Se stěžovatelkou lze souhlasit, že ve správním soudnictví nelze rozhodovat o odkladu výkonu trestu. Stěžovatelka však ústavní stížnost nepodala ve věci odkladu výkonu trestu podle trestního řádu (její žádosti o odklad byly zamítnuty usneseními okresního i krajského soudu), ale požadovala po Vězeňské službě, aby posoudila její žádost o nástup k výkonu trestu společně s nezletilou. Z tohoto důvodu nejsou relevantní ani její podání uvedené v bodě 12 tohoto usnesení. 17. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Co se týče návrhů na vydání předběžných opatření, jsou tyto návrhy vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti dále bezpředmětné. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2026 Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka