Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Vrchy, MBA, zastoupeného JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou, sídlem Jakubská 1, Brno, proti vyrozumění Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 2. 3. 2026, č. j. UOOU-05962/25-16, a oznámení Krajského soudu v Brně o výsledku kontroly ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. Spr 1392/2025, za účasti Úřadu pro ochranu osobních údajů a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění a oznámení Úřadu pro ochranu osobních údajů a Krajského soudu v Brně, rovněž brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci do svých základních práv. 2. Na Okresním soudě ve Vyškově, kam je stěžovatel jako soudce jmenován a zařazen, proběhla kontrola docházky mj. pomocí kamerového záznamu. Podle stěžovatele tak bylo učiněno nezákonně, navíc jen u něj a jeho manželky. Stěžovatel se ihned obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů. Úřad jeho podání postoupil na Krajský soud v Brně, coby vykonavatele dozoru nad správou osobních údajů ze strany Okresního soudu ve Vyškově, s tím, že za této situace důvody pro uplatnění dozorových pravomocí neshledal. Napadeným oznámením krajský soud stěžovateli sdělil, že ze strany zaměstnavatele a správce osobních údajů (tedy okresního soudu) nebylo na poli ochrany osobních údajů identifikováno žádné pochybení. Úřad pro ochranu osobních údajů následně v záhlaví uvedeným vyrozuměním stěžovateli sdělil, že není v jeho působnosti přezkoumávat závěry dohledového orgánu při šetření zpracování osobních údajů soudem. 3. Stěžovatel svou ústavní stížnost koncipoval jako kombinaci stížnosti směřující proti "rozhodnutím", které požaduje zrušit, a zásahovou ústavní stížností (po Ústavním soudu požaduje, aby Úřadu pro ochranu osobních údajů přikázal bezodkladné přistoupení k plnění svých dozorových pravomocí). Domáhá se tím přezkumu správnosti postupu soudu v rámci správy soudnictví (kontrola docházkového systému) a ochrany proti otálení Úřadu pro ochranu osobních údajů, který fakticky odmítá zasáhnout a oznámení krajského soudu (jako dohledového orgánu) věcně přezkoumat. 4. Před projednáním a rozhodnutím ve věci samé musí Ústavní soud prověřit procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Shledal přitom, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným. Ať už stěžovatel ústavní stížnosti koncipoval jako (i) kombinaci stížnosti proti rozhodnutím a zásahové ústavní stížnosti (proti omisivnímu zásahu úřadu), či jako (ii) kombinaci stížnosti proti rozhodnutím a stížnosti na nečinnost správního orgánu (úřadu), v obou myslitelných případech je nejprve nutné obrátit se na správní soudy zásahovou žalobou, nečinnostní žalobou či žalobou proti rozhodnutí. 5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [body 23 až 25 stanoviska pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)]. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, neboť podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv. V nynější věci je ústavní stížnost v tomto smyslu předčasná, řízení před správními soudy ani nebylo zahájeno. Důvody k mimořádnému připuštění ústavní stížnosti i bez vyčerpání předchozích prostředků nápravy Ústavní soud neshledal. 6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj