Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2026, č. j. 9 Cmo 170/2025-45 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2025, č. j. 16 C 73/2024-35, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu, zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a jsou dány podmínky k jejímu projednání. V ústavní stížnosti je mimo jiné třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Z návrhu musí být patrné, v čem podle stěžovatele spočívá zásah do jeho ústavně zaručených práv či svobod a co návrhem stěžovatel sleduje. 3. Ústavní stížnost podaná stěžovatelkou výše uvedené nároky nesplňuje a vykazuje řadu formálních i obsahových vad ve smyslu § 30 odst. 1 a § 34 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani není sama advokátkou (díky čemuž by zastoupena být nemusela; srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Stěžovatelka se přitom v minulosti opakovaně bránila proti rozhodnutím obecných soudů ústavními stížnostmi, které trpěly vadami. Ústavním soudem proto byla na vady upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. usnesení ze dne 17. 2. 2026 I. ÚS 1128/26, usnesení ze dne 4. 3. 2026 sp. zn. III. ÚS 506/26, usnesení ze dne 18. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 559/26, usnesení ze dne 22. 4. 2026 sp. zn. II. ÚS 839/26). 4. Ústavní soud obvykle, považuje-li návrh na zahájení řízení za vadný, vyzývá navrhovatele v určené lhůtě k odstranění vad [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka však na vady svých podání byla Ústavním soudem opakovaně upozorňována, musí si být náležitostí ústavní stížnosti a podmínek k jejímu projednání vědoma. Za takových okolností Ústavní soud nepovažuje další výzvy stěžovatelky k odstranění vad za efektivní. Z toho důvodu odmítl její ústavní stížnost pro neodstraněné vady za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj