Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 1/2026-23 ze dne 17. února 2026 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 60/2025-6 ze dne 2. prosince 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a města X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní soud se ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem, byť to zákon vyžaduje (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud již stěžovatelku mnohokrát poučil, že ji musí před Ústavním soudem zastupovat advokát, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatelka tohoto poučení nedbá. Bylo by tak zbytečné, aby Ústavní soud poučoval stěžovatelku o nutnosti zastoupení v každé z mnoha věcí, ve kterých se na Ústavní soud obrací. Odmítá-li stěžovatelka (bez jakéhokoli odůvodnění) všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, je otázkou, zda je ústavní stížnost vůbec míněna vážně, neboť o takovém návrhu by logicky beztak neměl kdo rozhodnout. Ústavní soud již také sdělil stěžovatelce, že její návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je zjevně neopodstatněný (z poslední doby např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 839/26 ze dne 22. dubna 2026). Přesto je stěžovatelka znovu a znovu, a to i nyní, zcela mechanicky uplatňuje; jde o projev zjevného zneužití práva, Ústavní soud k tomuto návrhu proto již ani nepřihlíží. Ústavní soud tak podobně jako v dalších stěžovatelčiných věcech odmítl ústavní stížnost pro vady návrhu, a to analogicky podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 18. května 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka