Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jany Chaloupkové, Ph.D., zastoupené JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2026 č. j. 9 Ads 13/2025-120, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024 č. j. 18 Ad 11/2023-140, rozhodnutí nejvyššího státního tajemníka ze dne 29. června 2023 č. j. MV-66610-12/SR-2023 a rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí České republiky ze dne 19. ledna 2023 č. j. 453632-2/2022-OSPV, o vyloučení soudce Martina Smolka z projednávání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, nejvyššího státního tajemníka a státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, jako účastníků řízení, takto: Soudce Martin Smolek je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1203/26. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti v záhlaví citovaným rozhodnutím správních soudů a správních orgánů, kterými bylo rozhodováno ve věci návrhu stěžovatelky na obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle rozvrhu práce byla věc zapsána k rozhodnutí II. senátu, jehož členem je soudce Martin Smolek. 2. Soudce Martin Smolek ve vztahu k projednávané věci uvedl, že předmětem původního řízení byl výkon funkce stěžovatelky coby konzulky zastupitelského úřadu České republiky v Rabatu. V době působení stěžovatelky v této funkci byl soudce zpravodaj ve funkci náměstka, resp. vrchního ředitele pro řízení sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí. Z této pozice nominoval osobu z dotčené sekce do skupiny k provedení inspekční cesty zmiňované v ústavní stížnosti za účelem prošetření konzulární (vízové) činnosti konzulárního úseku výše uvedeného zastupitelského úřadu. Vzhledem k tomuto se soudce zpravodaj cítí podjatým ve smyslu § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 3. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 citovaného zákona je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v těchto ustanoveních představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít až tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům dosahuje takové intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. 5. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde totiž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastním řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl (nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94). 6. I. senát určený rozvrhem práce pro rozhodování o vyloučení člena II. senátu po provedení řízení podle § 38 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu shledal, že by - s ohledem na zjištěné skutečnosti - mohly vzniknout oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce Martina Smolka ve vztahu k projednávané věci stěžovatele, a to se zřetelem k § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 7. Soudce Martin Smolek nebyl přímo činný ani se nepodílel na rozhodnutích, jejichž zrušení Ústavním soudem se stěžovatelka domáhá. Nepodílel se ani na rozhodnutích předcházejících nyní projednávané věci. Ale ve své tehdejší funkci vrchního ředitele pro řízení sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí učinil úkon, který se přímo týkala stěžovatelky i správního řízení, které následovalo. Tyto úvahy proto II. senát vedly k závěru o možné pochybnosti o nepodjatosti soudce Martina Smolka. Proto byl soudce Martin Smolek z projednávaní a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1203/26 vyloučen (§ 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu