Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 330/2025-317 ze dne 5. února 2026 ve znění opravného usnesení č. j. 25 Co 330/2025-328 ze dne 5. února 2026, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a dále a) L. M. a nezletilé b) S. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 2. Řízení před obecnými soudy se vedle otázky rozsahu péče rodičů o nezletilou týkalo i stanovení výše výživného. Okresní soud v Trutnově ("okresní soud") rozsudkem č. j. 10 Nc 354/2025-225 ze dne 16. září 2025 svěřil nezletilou do péče obou rodičů, kdy vyšší rozsah péče určil ve prospěch matky [vedlejší účastnice a)]. Stěžovateli okresní soud stanovil povinnost platit pro nezletilou výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně k rukám matky. Totožnou povinnost okresní soud stanovil i matce, a to ve výši 2 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatele. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala matka odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové ("odvolací soud"). V něm požadovala stanovení odlišného rozsahu péče rodičů o nezletilou. Zejména požadovala svěření nezletilé do její výlučné péče s tím, že časové rozmezí předání nezletilé otcem do péče matky by mělo více odpovídat vzdálenosti mezi rodiči (300 km). 4. Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že rozšířil o další den rozsah péče matky o nezletilou a stanovil povinnost stěžovateli platit k rukám matky výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně. Matce výživné nestanovil. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zaprvé namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. Podle něj odvolací soud dostatečně nevysvětlil, z jakých důvodů snížil rozsah jeho péče o nezletilou o další den. Takové rozhodnutí soudu podle něj nereflektuje nejlepší zájem dítěte. Odvolací soud tak pominul dlouhodobou a doložitelnou snahu stěžovatele o rozšíření a stabilizaci péče o nezletilou, která měla za cíl více vyhovět jejím adaptačním potřebám při změně pečující osoby. Odvolací soud se tak měl zaměřit více na otázku školní docházky nezletilé a logistickou organizaci péče než na její skutečné potřeby. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že nezohlednil psychické obtíže nezletilé, které mohly mít vliv na autenticitu její výpovědi před soudem. 6. Zadruhé, stěžovatel nesouhlasí se zvýšením jeho vyživovací povinnosti k nezletilé. Podle něj odvolací soud pouze "spekuloval" o jeho majetkových poměrech, když o zvýšení výživného rozhodl na základě potenciálního příjmu stěžovatele. Ten se ale nezakládá na jeho reálném příjmu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem předcházejícího řízení; je zastoupený advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu); vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. K přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2671/24 ze dne 15. října 2024, bod 5). Do rozhodnutí obecných soudů v těchto záležitostech proto zasahuje Ústavní soud pouze výjimečně, a to v extrémních případech. 10. O takový extrémní případ se v dotčené věci nejedná. 11. Zaprvé, co se týká námitky ohledně zkrácení péče otce o jeden den, zabýval se odvolací soud velice pečlivě podstatnými aspekty a souvislostmi stanovení rozsahu péče, a to na základě nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2026 a při plném zohlednění základní zásady rozhodování ve věcech rodičovské odpovědnosti, kterou je nejlepší zájem dítěte (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3718/25 ze dne 30. března 2026, zejm. body 20 až 32). Klíčové úvahy odvolacího soudu v tomto ohledu, které se týkají otázek absence nezletilé ve školní výuce a nadměrné vzdálenosti bydlišť rodičů (zejm. body 45 a 46 napadeného rozsudku), v žádném ohledu nevybočují z logického posouzení toho, co je v daných poměrech pro nezletilou aktuálně i s výhledem do blízké budoucnosti nejlepší. 12. Zadruhé, ohledně námitky stanovení výše výživného, obecný soud je povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho úvaha, na jejímž základě určil výši výživného (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 756/16 ze dne 14. června 2016, bod 10). To ovšem neznamená, že soud musí ocenit naprosto přesně veškerý majetek rodičů (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1235/19 ze dne 28. května 2019, bod 12), resp. že by nemohl vycházet z potenciálních příjmů (nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 24. ledna 2024, bod 20). Zároveň platí, že se povinný nemůže následně dovolávat nedostatečně provedeného dokazování ve svůj prospěch, pokud neposkytuje soudu potřebnou součinnost při zjišťování jeho majetkových poměrů (usnesení III. ÚS 971/18 ze dne 11. září 2018, bod 10). 13. Tyto standardy odvolací soud při určování výše výživného dodržel. Zmapoval nemovitý majetek stěžovatele a z něho plynoucí skutečné i potenciální příjmy, zjistil příjmy ze zaměstnání a vzal v potaz i jeho další výdělečnou činnost. V tomto ohledu není chybou, pokud zohlednil, že stěžovatel má v živnostenském rejstříku zapsané živnosti, jejichž výkon nebyl přerušen - v takovém případě je důvodné předpokládat, že z nich stěžovateli plynou či v blízké době poplynou příjmy. Navíc pokud se stěžovatel domníval, že soud měl tyto příjmy zjistit přesněji, měl mu poskytnout lepší součinnost. V každém případě se výše výživného nejeví být vzhledem ke zjištěným poměrům nijak excesivní. Stejně tak ústavně souladným způsobem odvolací soud vysvětlil, proč matce výživné vůbec nestanovil. 14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu